Poláci se od Čechů kdysi učili, současnost je ale odlišná. Na sever od Krkonoš je skok nejúspěšnějším a nejpopulárnějším zimním sportem. Stoch, Kubacki, 
Žyla či Kot vítězí a bojují o medaile. Naproti tomu v Česku není kde skákat.

Pro laika vypadá angažmá Michala Doležala hodně nečekaně, ale jablonecký rodák už od roku 2016 pracoval u polského týmu jako asistent Rakušana Stefana Horngachera. Ten ale nyní přechází k německému výběru a řešilo se, kdo jej nahradí. „Adam Malysz jako ředitel skokanského úseku vyjednával a já byl jedním z kandidátů. Nakonec ukázal na mě,“ prozradil Doležal.

Změní se nyní vaše práce?
Hodně. Dosud jsem byl zodpovědný hlavně za materiál a kombinézy. S hlavním trenérem konzultoval techniku. Nyní se budu starat o udržení dosavadního systému a zároveň mě čeká nastavení celého polského skoku od mládeže až po elitu.


Poláci na můstcích kralují, po světě je provázejí fanoušci. Jste připravený na obrovský tlak?
Musím říct, že jsem. Svým způsobem už jsem to při dosavadním působení zažil. Samozřejmě v nové pozici se to znásobí, ale vím, co mě čeká. Pociťuji to už teď, pořád mi volají polští novináři.

U nás není v zimě kde skákat



V minulosti Poláci nepatřili do špičky. Jak se zrodil jejich skokanský zázrak?
Postupně se podařilo vybudovat skvělý tým a zázemí. Nikdo na světě nemá lepší. Hlavně ale jsou v Polsku vynikající závodníci. Věří trenérům 
a skáčou.

Bylo to tak, že na začátku okouzlil Adam Malysz a z jeho příkladu vznikla velmoc?
Díky jeho úspěchům začala skákat spousta kluků, a to je přesně generace Stocha a spol. Bylo možné vybírat z řady talentů a nyní se to projevuje na výsledcích.


Zhruba ve stejné době jako Malysz u nás zářil Jakub Janda. Proč v Česku nedošlo k podobnému boomu?
Poláci dokázali potenciál a „malyszománii“ využít, české vedení šanci naopak propáslo. Zatímco v Polsku se opravily nebo postavily nové můstky a do sportu přišly peníze, u nás to odpovědní lidé nechali dojít do situace, že v zimě není kde skákat.

Odkud se rekrutují polští skokani?
V provozu je řada můstků pro mládež, ale Poláci nejvíc těží z kompletních areálů ve Wisle, Szczyrku a Zakopaném. Do těchto míst často míří na soustředění i Češi.

Chceme skákat dobře pořád



Budete spolupracovat s velkými skokanskými hvězdami. Jak se na to těšíte?
Známe se. Jsou to profesionálové a pro mě bude radost s nimi pracovat. Na druhou stranu budu mít velkou odpovědnost. Ke všemu musím přistoupit s pokorou. Příprava na další sezonu už začala.

Současné partě přibývají roky. Není na čase hledat nového Stocha?
Je pravda, že kádr už není nejmladší, ale já skokany nedělím na mladé a staré, ale podle toho, jestli na to mají, nebo nemají. Co se týká okysličení družstva, chci víc spolupracovat s druhým sledem a dávat výraznější šanci mladým závodníkům.

Odrazí se nová funkce na vašem životě?
Do Polska se stěhovat nebudu, ale dost času strávím na cestách. Do beskydských středisek dojedu za pět hodin, Zakopané je trochu dál.

Byly na vás při nástupu kladeny výkonnostní cíle?
Dlouhodobým výhledem jsou hry v Pekingu, ale nikde není psáno, jestli bude Stoch za tři roky skákat. V květnu mu bude dvaatřicet let a doma má tři zlaté olympijské medaile. Není možné soustředit se na závod za tři roky. Chceme skákat dobře pořád.