Ve středu jste se druhým místem na republikovém mistrovství v supersprintu v Břízkách loučila s kariérou. Jak jste si závod užila?
Potěšilo mě, že jsem si ještě naposledy mohla stoupnout na stupně vítězů. Užila jsem si to opravdu hodně, především s diváky.

Nenahlodal vás skalp letošní držitelky malého glóbu k revizi rozhodnutí?
Víte, když dá Makula vleže tři rány, tak to není na kilometrovém okruhu moc náročné. (smích) Určitě mě nic nenahlodalo, protože tento závod byl především taková sranda.

Biatlonistka Markéta Davidová získala ve Světovém poháru 2021/2022 malý křišťálový glóbus za vytrvalostní závody.
Malý křišťálový globus, Peking bez medaile. Biatlonisté prožili zvláštní sezonu

Jak dlouho ve vás rozhodnutí o konci zrálo?
Nalomená jsem byla už vloni, kdy se mi moc nedařilo. Říkala jsem si ale, že přichází olympijská sezona. Že se může stát, že vám nevyjde jedna sezona a pak se vše vrátí do normálu. Rozhodla jsem se to proto zkusit. Když se bude dařit, uvidíme o olympiádě, co dál. Tím, že jsme jezdila čtyřicátá, padesátá místa a byla jsem pomalu ráda, že jsem se dostala do stíhačky, to není pro mě v mém věku motivace. Už jsem jezdila lépe, a postrádala jsem v tom smysl a radost.

V konečném pořadí Světového poháru jste ale byla z Češek pátá a místo v nominaci byste jistě měla.
Byť by tam místo pro mě ještě bylo, protože jsme ještě letos vyjely jednu pozici navíc, a mladší holky mají ještě za náma trošku díru, neztotožňuji se úplně se stavem být někde jen proto, že mohu. Navíc už jsem nebyla schopná ani pomoci štafetě tak, jak bych si přála.

Právě štafetový závod v Pekingu byl nakonec vaším posledním velkým vystoupením.
Při cestě na olympiádu jsem už tušila, že tam jedu v podstatě jako náhradník. Že tam nepojedu individuální závody. A i tu štafetu jsem nejspíš jela jen proto, že mladičká Terka už byla unavená a měla před sebou ještě mistrovství světa. Jsem soudná. Prostě přišel čas odejít.

Radila jste se s někým, nebo to bylo jenom vaše rozhodnutí?
Bylo to moje vnitřní rozhodnutí. Ale moji nejbližší to věděli, bavili jsme se o tom. Když jsem byla v prvním závodě této sezony jedenáctá, říkala jsem si, že jestli to bude takto probíhat dál, ještě vše zvážím. Pak ty moje výkony klesly. Vše bylo jasné a řekla jsem si: To stačí.

Markéta Davidová s křišťálovým glóbem.
Potřebuju na chvíli vypnout, řekla Davidová. Pak bude řešit, co se sebou

Přesvědčoval vás někdo, ať si to ještě rozmyslíte?
Všichni okolo mě chápali, že současným stavem nejsem vnitřně naplněná. Věděli, že nejsem spokojená se svými výkony. Například Egil (Gjelland, trenér české ženské reprezentace - pozn. aut.) mi řekl, že mě chápe, že život není jenom o biatlonu, a že mě čeká spousta dalších krásných věcí. Kdybych to rozhodnutí neudělala, že věří, že bych to ještě mohla zlomit a zajet něco velkého. Ale když tomu nevěřím vnitřně, že nemá smysl se trápit.

Asi je na to hodně brzy, přesto se zeptám na budoucnost. Nejprve na tu blízkou. Co vás čeká nyní? Dodělat školu?
Já už vlastně dostudováno mám asi pět let. Jen mi zbývá dodělat aprobaci na zeměpis. Takže to není celá státnice. Musím dopsat závěrečnou práci a domluvit si termín závěrečné zkoušky. Potom se teprve budu rozhodovat, jestli to také budu dělat, nebo půjdu do něčeho jiného. Teď bezprostředně po sezoně si ale potřebuji především pořádně odpočinout. Nadýchat čerstvý vzduch, popřemýšlet, a vůbec to všechno vstřebat.

Patrně si odpočinout i psychicky po tak zásadním rozhodnutí.
Rozhodně. V podstatě jsem byla patnáct let jen v jednom prostředí. Takové sportovní bublině. Nyní přecházím do prostředí, které vůbec neznám. Budu prožívat takové období, které jiní zažívají ve čtyřiadvaceti, pětadvaceti po škole, kdy se rozhodují, co budou v životě dělat. Na mě to přišlo v jedenatřiceti. Mně těch sedm let tak nějak chybí a budu se s tím muset poprat.

Není ta vzdálenější budoucnost pro vás myslitelná opět v té sportovní bublině? Prezident svazu Jiří Hamza říkal, že by vás rád zapojil v nějaké podobě k týmu.
Společně s Ondrou Rybářem mi to nabídli. Kdybych kdykoli chtěla, mohu k týmu nastoupit. Zkušenosti nějaké mám, navíc mám i trenérskou licenci, takže tato možnost existuje. Momentálně ale cítím, že jsem z biatlonu dost unavená. Takže nerada bych hned teď naskočila do nějakého trénování s dětmi. Být zase stoprocentně v tom prostředí, na střelnici… Určitě budu potřebovat nějaký měsíc dělat něco jiného. Do té vzdálenější budoucnosti si to však představit dovedu, protože sport mě provází celý život.

Neznamená vaše odstřihnutí se od současnosti myšlenky na stěhování do Itálie?
S Thomasem (Bormolinim, italským biatlonistou a přítelem - pozn. aut.) budoucnost řešíme a přemýšlíme nad různými variantami. Zatím není na pořadu dne, že já bych se stěhovala tam, nebo on do Česka. Nyní právě přijde čas na to, abychom si ujasnili, co a jak dál.

Ester Ledecká se zlatou medailí ze zimní olympiády v Pekingu.
Prémie za zimu? Nejvíc z Čechů vydělala Ledecká, světu kraluje Odermatt

Ještě jednou zmíním šéfa svazu Hamzu, který o vás mluvil jako o sluníčku týmu. Užívala jste si roli nejzkušenější členky vedle mladších kolegyň?
Mně bylo vždy líto, když odcházely generace starších kolegů, kteří uváděli mě do reprezentace. Gabča, Ondra, Boušek… to byly takové moje srdcovky, ke kterým jsem vzhlížela, když jsem byla malá. (smích) Potom přišla generační obměna, přišly mladší holky, se kterými jsme si, myslím, rozuměly. Lucka, Markéta, Jessica, tam ten rozdíl není až tak velký. A Makula mi kolikrát přišla vyspělejší než my ostatní. Nyní přicházejí ještě mladší holky a já jsem přesvědčená, že jsme žádný problém spolu neměly. Užily jsme si spolu i dost legrace, tak snad na mě nebudou vzpomínat jako na nějakou zatrpklou starou kolegyni.

Byla třeba zmíněná Gabriela Soukalová takovým vaším patronem v době začátků v reprezentaci?
Já jsem začínala s ještě staršími závodnicemi. Ty postupně odcházely, ale během té doby končila i moje generace. Jitka Landová, Lea Johanidesová a další, které mě doprovázely už od juniorské kategorie, také postupně mizely. Z té mé generace zůstal prakticky už jen Bimbas (Michal Krčmář).

Vzpomínáte ráda na nějakého trenéra, který by měl zásadní vliv na vaší kariéru?
Vzpomínám ráda na všechny trenéry. Venoušek Čuřík, manželé Soukalovi na sportovním gymplu, Zdenda Vítek, Jířa Holubec, Egil… bylo jich hodně. Každý z nich mi něco dal a jsem ráda, že jsem s nimi mohla pracovat. Díky nim jsem taková, jaká jsem. Oni mě formovali a mohu jim jenom za ty roky poděkovat.

Jste bronzovou medailistkou z mistrovství světa. Byť ji stále ještě nemáte v rukou, jste také olympijskou medailistkou. Jsou toto vaše největší vrcholy kariéry? Nebo si nejvíce ceníte něčeho jiného?
Pokud jde o olympiádu, medaili jsem v ruce neměla, zážitky z toho nemám, pro mě tohle až tolik neexistuje. Největší zážitek je opravdu bronzová medaile se smíšenou štafetou. To bylo boží. Zážitky ze štafet celkově v mé kariéře převyšují vše ostatní. I dvě třetí místa ve Světovém poháru v individuálních závodech.

Poslední desetiletí prožíval biatlon u nás ohromný boom a vy jste byla u toho. Ale první mistrovství světa v Novém Městě v roce 2013 jste ještě nestihla. Další tady bude v roce 2024. Ani tohle jste nezvažovala? Že byste se loučila doma před zcela jistě plnými tribunami?
(směje se) Rozlučka v Novém Městě by byla moc hezká. Ale stále jsou to dva roky. To je hrozně dlouhá doba. Kdyby mi bylo pětadvacet, vůbec bych nepřemýšlela a šla do toho. Za dva roky mi ale bude třiatřicet… A já bych opravdu ráda už prožívala normální věci. Skočit do života, třeba založit rodinu. Tímhle by se to ještě odsunulo.

Česká biatlonistka Markéta Davidová na trati sprintu SP v Oslu.
Biatlonistky se na závěr SP vytáhly. Davidová ve sprintu čtvrtá, Jislová šestá

V Oslu jste po oznámení konce prožívala velké emoce a smutek z loučení. Je ale něco, co vám chybět nebude a jste ráda, že už patrně nezažijete?
Určitě mi nebude chybět, že i když nebudu chtít něco dělat, tak to stejně udělat musím. Třeba na dovolené u moře jsem prostě musela ráno vstávat a jít si zaběhat. Teď si budu moci chrnět. (smích) Tím se naprosto ztotožňuji s tím, co kdysi říkal Jarda Soukup. Když doma kouknu z okna a je tam ošklivě, tak doma zůstanu. Na to se moc těším.

Co vám biatlon dal, a co naopak vzal?
Určitě mi více dal. Dokonce si ani nemyslím, že by mi něco vzal. Jestli něco, tak mi to bohatě vykompenzoval jinými zážitky a hlavně přátelstvími, která jsem během kariéry navázala. Navíc opravdoví přátelé mimo biatlon mi zůstali dosud, i když jsme se třeba tolik nevídali. Na biatlonovou část svého života budu vzpomínat ráda po celý zbytek života.

Už jsme to v rozhovoru nakousli. V posledních letech v podstatě co konec sezony, to nějaké velké loučení. Vloni Moravec, před ním Vítková, Šlesingr, Soukup a další. Nyní se loučíte vy. Co byste vzkázala svým následovnicím?
Jedinou věc. Ať si svojí kariéru užívají. Ona strašně rychle uteče. Vzpomínám si, že jsem si po Soči říkala: Ještě dva olympijské cykly dám. To je času. A ono to uteklo, ani nevím jak. Ať si váží toho, že u toho mohou být, a pokud zdraví dovolí, ať vydrží u biatlonu co nejdéle.

A nějaký závěrečný vzkaz fanouškům?
Chtěla bych všem moc poděkovat za podporu, které se mi celé roky dostávalo. Vydrželo jich s námi moc, i když byla léta štědrá, ale i chudší na výsledky. Celé to byla velká jízda.