Loni si jako hvězda české skokanské ekipy chtěl vzít helmu v barvách vlastního sponzora a vedoucí družstva Jozífek mu hrozil, že ho v tom případě vysadí z auta u benzinky před hranicemi.

Zato letos se startu sám zřekl, neboť ztratil formu a chce raději v klidu potrénovat.

Roman Koudelka, mladý orel z Českého ráje, poznává ve dvaceti letech poprvé ošidnost skokanského řemesla.

„Nechci nic lámat přes koleno,“ říká rozvážně. „Hlavním cílem je olympiáda, tam se ukáže.“

Čtvrtý rok je pasován do role nástupce Jakuba Jandy, posledního českého vítěze Turné (2006). Však s ním taky bydlívá při závodech na pokoji.

Stal se juniorským mistrem světa, začal stabilně bodovat okolo desáté pozice ve světovém poháru. Dynamický skokan je lepší na menších můstcích.

Jen na stupně vítězů ještě nedolétl… a teď spadl až mezi ty, co se ani nedostanou do závodu. A najíždějí stopu potupně jako předskokani.

Snad každý z báječných mužů na létajících lyžích si podobnou érou…

„Skákat určitě nezapomněl, ani olympiáda není ztracená. Je to v psychice,“ shodují se dva jeho slavní předchůdci Jaroslav Sakala i František Jež.

Koudelkův osobní kouč Luboš Plecháč říká: „Pracujeme na nájezdovém postavení, potřebujeme trochu klidu.“

Výsledky letní Grand Prix na umělé hmotě odpovídaly loňsku. Start sezony s 23. místem ve vichru nevyzpytatelné finské Ruky též.

I testy na senzometrické desce potvrdily zlepšené fyzické parametry jako sílu odskoku nebo vertikální výskok z plných chodidel.

"Roman moc, moc chtěl, začal se přetáčet… a jak si na nájezdu blbě sedneš, stačí cenťák, nejde skočit,“ vypráví Plecháč.

S reprezentačním koučem Davidem Jiroutkem si vycházejí vstříc, nic před sebou netají. „Takhle to funguje u velmocí, u Rakušáků nebo Fiňáků. Každý skokan má jednoho trenéra v klubu a jiného v mančaftu,“ potvrzuje Jež.

Někteří experti však varují: „Okolo Romana se točí až moc lidí…“

Sakala, nyní trenér týmu žen, radí: „Nesmí věšet hlavu a ubíjet se tím, zase to přijde. Sbalil bych se, odjel někam do klidu a šel si po svým.“ A připomene legendárního Němce Weissfloga. Když se nevedlo, dokázal odjet z Turné, potrénovat sám a zase vyhrávat.

„Je to ještě mladý střelec, potřebuje klid,“ potvrzuje Jež. „Jde o to vybalancovat přípravu, zařadíte něco nového, a to, co vám šlo, může trochu odejít. Do olympiády má dva měsíce,“ nebojí se.

NECHCI TO LÁMAT PŘES KOLENO

Mluví jako obvykle. Aspoň tak vypadá. Roman Koudelka ví, že to takhle ve skokanském světě chodí. Jednou jsi nahoře (ve vzduchu i ve výsledcích), podruhé dole (na zemi i v listinách…).

Co se s vámi děje?
Nic vážného. Potřebuju si zkrátka odpočinout, potrénovat, nelámat to přes koleno.

V čem je chyba?
To kdybych věděl. Stane se to. Čtyři roky jsem šel nahoru, teď to nejde. Nemusím se z toho zbláznit. Víc jsme pracovali na letové fázi než na odrazu a nájezdu. Lepší, že to přišlo teď než později. Můžu na tom s čistou hlavou zapracovat.

Může mít vliv na rozhození pozice trénink se dvěma kouči, osobním a reprezentačním? Přece jen, i když se shodnou, mohou detaily řešit různě.
Čtyři roky nám to takhle funguje, v tom problém není.

Nebojíte se, že ztratíte olympiádu?
To ne, to je nesmysl. Takhle přemýšlet nechci. Je dost času dát se do kupy.

Poslední předvánoční závod v Engelbergu jste zahájil jako předskokan, necítil jste se potupen?
Nešlo mi to, nechtěl jsem ani skákat. Ale zůstali jsme tam ještě o den déle na trénink. Bylo to lepší než sedět a trápit se.

Probíral jste potíže se zkušenými skokany, hlavně Jandou, který si podobným obdobím prošel víckrát?
Ani ne, každý je jiný, každý se s tím musí vyrovnat sám. Ze začátku jsem byl hodně špatný, ale teď se mi zase v Harrachově povedlo pár dobrých skoků. Jsem spokojený, nemá cenu se stresovat.

Jaký máte další program?
Skákal jsem tři dny, teď si dám volnějc, nemusím nic uspěchat. Potrénuju nasuchu, ale můžu si taky udělat svátky, normálně si zalyžovat. Pokud nestihnu Turné, protože nikomu z kluků nepřeju, aby se mu nedařilo a já musel jet za něj, vrátím se normálně v Zakopanem do světového poháru (22. a 23. 1., pozn. red.).