V rodině se odjakživa sportovalo. Kateřina Neumannová  je vděčná rodičům za to, jak ji odmalička směrovali. Na lyže se poprvé postavila ve Špindlerově Mlýně ve dvaadvaceti měsících.

Trenér z tamní lyžařské školy prý utrousil, když viděl, jak jede ze svahu, že jednou bude dobře lyžovat. „Nekouká se totiž pod sebe, ale dopředu,“ píše se v knize Václava Cibuly a Michaely Drobné Kateřina Neumannová – Moje tři zlata.

Kateřina Neumannová v cíli olympijského závodu na hrách v Turíně s dcerkou Lucií.
Neumannová slaví jubileum. Připomeňte si největší okamžiky fenomenální lyžařky

Bývalá slavná závodnice vzpomíná na sobotní autobusové výjezdy z Písku na Zadov. Tam se také naučila pořádně lyžovat, ale sjezdovky měla raději než běžky. Jenže rodiče však byli turisté, a tak ji častěji brali spíš na běžky. „Zkoušela jsem hodně sportů. Máma byla tělocvikářka, takže se nelze divit. Házela jsem i oštěpem a koulí,“ vyprávěla.

„Katka je bezesporu jednou z největších legend lyžování a obecně celého českého sportu. Díky jejím úspěchům sledovala běžecké lyžování celá republika a pro mladé závodníky je stále velkým vzorem. Rád bych jí za celý náš sport popřál vše nejlepší, pevné zdraví a stále stejný elán, zarputilost a drajv, které ji zdobily v časech, kdy závodila.“
David Trávníček, manažer a prezident Svazu lyžařů ČR

„Jelikož Katka svá nejlepší závodní léta strávila v dresu Dukly, je mi velkou ctí jí k významnému dni za všechny dukláky popřát zdraví a to, aby si užívala každý den, zůstala stále veselá a usměvavá. Protože to jí sluší nejvíce.“
Pavel Benc, bývalý běžec na lyžích, nyní ředitel ASC Dukla

Dost kopírovala odvětví, které dělal o osm let starší brácha Radek. Jeden čas pinkala tenis, ale utekla od něj ke sjezdovému lyžování a rychlostní kanoistice. „V létě jsme jezdili pod stany na soustředění na Orlík. Kromě trénování jsme pomáhali se škrábáním brambor a chodili na dřevo,“ líčila.

Cílová radost s dcerou Lucií na letošní Jizerské padesátce
Stejně jako v Turíně ji vítala dcera. Všechno mě bolí, řekla Neumannová v cíli

V té době bez problémů přeskakovala od lyží ke kajaku. „Po škole jsem jela na kole na loděnici a večer stihla trénink se sjezdaři. Nikdo mě k tomu nemusel nutit. Byla jsem tak nastavená.“

Ve starším žactvu byla na kajaku nejrychlejší v republice. Měla přejít do střediska vrcholového sportu. Jenže když už rodiče k odchodu do Prahy svolili, lékaři jí diagnostikovali Scheuermanovu chorobu, při níž se v období zrychleného růstu sesedají obratle.

S pádlováním byl konec, ale mohla běhat na lyžích.

Běžky ji moc nebavily

„Byla to pro mě velká rána. Nebýt toho, skončila bych jako kajakářka. Po čase se mi na běžkách začalo dařit, ale moc mě nebavily,“ přiznala a dodala, že když se mohla na vodu vrátit, od lyží trochu překvapivě neodešla.

Z kanoistiky měla velkou sílu, a to se jí hodilo i na běžkách. To už v nich našla zálibu. Další osudy Kateřiny Neumannové včetně seznámení s trenérem Stanislavem Frühaufem na sportovním gymnáziu ve Vimperku a jejich pozdější úspěchy, k nimž došli vlastní cestou, jsou už známé. Tím největším je olympijské zlato z Turína.

Kateřina Neumannová  a Václav Chalupa
VIDEO: Olympijská vítězka vyrazila na veslici. Rady dostávala od legendy

Nyní Kateřina Neumannová dokráčela k padesátce a ze svého věku se nehroutí. „Je pravda, že to pro lidi asi nějaký zlom představuje, ale žiju v docela velkém tempu a cítím se v pohodě. Myslím, že z kulatého výročí žádné vrásky na čele mít nebudu,“ řekla nedávno Deníku.

Vyzutá botička a zpocená mamka

V cíli nedělní Jizerské padesátky čekala Lucie Neumannová na svou matku. Bylo to déjà vu. Před sedmnácti roky na olympiádě v Turíně v cíli závodu na 30 kilometrů pádila tříletá Lucka vstříc vítězné mámě. V Bedřichově se objímaly podobně jako tehdy.

Jen s tím rozdílem, že z mrňouse se stala devatenáctiletá slečna a bývalá běžkyně na lyžích vstupuje do pomyslného klubu 50. Dcera, jejímž sportem je atletika a běh na 800 metrů, o maminku před závodem pečovala. „Lucka mě v sobotu večer kontrolovala, abych si nedala pivo a šla brzo spát,“ usmívala se olympijská vítězka. „Já jsem hlavně ráda, že jsme tady byly spolu.“

Na ikonický turínský dojezd má Lucie určitou vzpomínku. „Když jsem za mamkou běžela, vyzula se mi botička a pak jsem v ní měla mokro. A pak si ještě pamatuju, že mamka byla hrozně zpocená,“ dodala s úsměvem.