„Fungujeme takhle už od loňska. Požádaly jsme, že chceme bydlet v apartmánech. Jednak je tam víc místa, jednak máme víc pohodlí a prostoru na vaření,“ vypráví česká běžkařská jednička.

„Když má člověk na starosti jen lyže a jídlo, zbývá mu moc času. Dlouhé večery a odpoledne neutíkají. Vařit si je dobrý způsob, jak se zabavit a myslet na něco jiného než na trénink. Navíc si člověk udělá, na co má chuť,“ libuje si 29letá Západočeška.

Běžkyně na lyžích si vařily na pokojích i při osmitýdenním přípravném kempu na konci loňského roku ve finském Rovaniemi.

Chleba i dortíky 

„Udělaly jsme si skupinky a kdo chtěl, mohl se připojit. Nejčastěji pobývám s Péťou Hynčicovou a střídáme se. Jedno jídlo udělám já, druhé ona. V současné situaci bylo docela bezpečné zůstávat ve svém apartmánu. Se surovinami nebyl ve Finsku problém, co jsme potřebovaly, nakoupili nám trenéři.“

Záliba ve vaření začala u Kateřiny už dávno. „Asi ve třinácti nebo čtrnácti. Vzniklo to tím, že ráda jím, tak jsem zkoušela pro sebe něco ukuchtit,“ popisuje začátky závodnice, která zazářila desátým místem na lednové Tour de Ski.

Pomoc od maminky prý nepotřebovala. „Já nikdy s ničím nechtěla pomáhat. Ideální bylo, když si mě nikdo nevšímal (smích). Už si to moc nepamatuji, rodiče mě asi chválili, ale nejspíš se museli přetvařovat,“ culí se.

Doma v kuchyni zvládá všechno. „Není to žádný velký kulinářství. Prostě vařím, na co je zrovna chuť. Taková klasika,“ říká rodačka z Domažlic. Hodně se pouští do pečení chleba.

„Těsto zadělávám z kvásku. Je to složitější způsob než z kvasnic, ale je to i větší zábava, protože nikdy není přesně dané, jak to dopadne.“

Nevyhýbá se ani dortíkům. „Dělám je ráda, byť estetický dojem nepatří mezi moje nejsilnější stránky, ale doufám, že všem kolem chutnají. Celkově mi vaření a pečení dělá větší radost, když je to pro někoho,“ přemítá.

Těžká konkurence

Manžel Vladislav, který je i trenérem lyžařky SC Plzeň, musí být spokojený. Vždyť mladé ženy jsou dnes spíš opakem dobrých kuchařek.

„U nás je to trochu jinak. Nejsem si úplně jistá, jestli je spokojený, ale většinou zkonzumuje všechno, co připravím, a říká, že mu chutná. Zároveň ale vím, že mu velkou radost udělám bábovkou z obchodu. Už jen ta představa je hrozná. Ráda bych mu ji upekla, ale říká, že kupovaná je nepřekonatelná… Doma mám holt těžkou konkurenci,“ krčí rameny.

Před Vánoci ovšem manžela překvapila. Považte, z finského kempu se vrátila s krabicí cukroví. „S Péťou jsme ho napekly asi osm druhů. Úspěch mělo, i když nebylo kupovaný (smích). Hlavním účelem ale bylo odreagovat se, zbavit se nervozity před závody, a ne přijet domů s rohlíčky.“

Věnovat se jednou gastronomii Kateřinu Razýmovou napadlo, ale zůstává nohama na zemi. „Asi o tom mám zkreslenou představu. Hrozně bych chtěla, bavilo by mě to, ale po pár týdnech by mě to nejspíš vyvedlo z omylu. Musí to být těžká profese.“

Proto se ani nehodlá posunout do sfér, kde se pohybuje uznávaná cukrářka Iveta Fabešová. „To už je skutečné řemeslo a na mě moc exaktní věda, kde hrají roli přesné postupy a gramáže. Podle mě to člověku nedává volnost. Já si spíš potrpím na takový freestyle,“ směje se.