Česká běžkyně na lyžích však v olympijské sezoně šokovala, dokonce i sama sebe. „Pořád tomu ještě nevěřím. Já a osmá na konci Tour de Ski?" divila se.

Když jste konkurentkám na sjezdovce Alpe Cermis poodjížděla, nevěřila jste, že to vyjde?
Nevnímala jsem, kdy jsem jim poodjela. Až v serpentinách jsem viděla, že se za mnou drží jen Saarinenová a říkala jsem si: paráda, maximálně jedna mě vezme. A ta mě naštěstí ani nepředjela. Ale pak přilítla zezadu Američanka Stephenová, je do kopců skvělá bruslařka. Viděla jsem jen, jak se přibližuje a já s tím nemůžu nic dělat. Akorát mě trošičku mrzí, že už jsme nepředjely Finku před námi, ke které jsme se hodně přibližovaly.

Bolel kopec víc než jindy?
Naopak bolel míň. Vyjížděla jsem sama, 16 vteřin před skupinou pronásledovatelek. Ráno jsme to s manželem probírali a pak si řekli: Jo, dobře, zkusíš to, a když to nepůjde, počkáš na ně. A když jsem asi na druhém kilometru viděla, že jsou kousek za mnou, zvolnila jsem. Ony mě dojely a já za to pak vzala při nástupu do sjezdovky. Už jsem ani nesledovala, co se děje za mnou.

V té skupince vás bylo pět a jely jste o 7. až 11. místo. Nenapadlo vás, že jedna v té desítce nebude?
No právě, já už ráno říkala manželovi: Já mám strach, že budu jedenáctá. On říkal: To nevadí, jedenáctka je taky dobrý výsledek. A já: Ale já bych chtěla být desátá.

Nakonec jste byla osmá.
Kdyby mi to řekli kdykoliv, i na začátku kariéry, nevěřila bych a řekla bych jim: to si děláte srandu.

Před cílem pak vlála česká vlajka. Potěšilo vás to?
Strašně moc. Přijela skupina fanoušků, která fandila už Katce Neumannové. Byla jsem strašně ráda, že konečně zase mají českou závodnici, které mohou fandit takhle vepředu, a že nemusí čekat, až projede 30 závodnic a pak se tam někdo snad dodrkotá.

Přitom jste chtěla s lyžováním skončit, že?
Ano. Styděla jsem se, jak jezdím a už jsem si nevěřila.

Vydržela jste a teď můžete slavit.
Sedneme s rodiči k vínečku, co jsme dostali k Vánocům.