„Mateřství je teprve v plánu. Není to tak, jak někdo špatně pochopil, že jsem těhotná. (směje se) Gratulací mi přišlo docela dost. Bylo to nešťastně řečeno,“ vyprávěla sedmatřicetiletá lyžařka z eD system Bauer Teamu.

Kdy jste se rozhodla, že pověsíte běžky na hřebík?
Původně jsem na to myslela už před rokem, ale kvůli pandemii jsme si řekli, že se ještě na pár závodů připravím. Nakonec z toho byla celá letošní sezona. Pak jsem kariéru chtěla uzavřít na Vasově běhu. Jenže když doma nebyla příznivá zdravotní situace, tak jsme ve Švédsku ještě pár týdnů zůstali a závodila jsem dál.

Máte představu, jak byste se jednou mohla uplatnit?
U lyžování bych chtěla nějakým způsobem zůstat. Popravdě si život bez něj si nedovedu moc představit. To je asi pochopitelné. Kromě toho mám v hlavě masérství. Už hodně dlouho mě baví a chtěla bych se v něm vzdělávat a zdokonalovat.

Přemýšlela jste, jakým způsobem byste u sportu mohla pokračovat?
Láká mě pořádat kempy pro řekněme patnáctileté lyžaře a předávat jim zkušenosti, kterých nemám za pětadvacet let lyžařské kariéry málo. To by mě strašně bavilo.

Neuvažovala jste dřív, že byste mohla být závodící maminkou?
V hlavě jsem to měla, ale nějak to nevyšlo… Dítě přijde na řadu až teď.

Je vůbec v seriálu dálkových běhů soupeřka, která má potomka?
Známá Švédka Britta Johanssonová Norgrenová, s níž jsem svedla řadu soubojů, má dceru, které je možná deset let. Závodit s děckem se dá, ale u mě to dopadlo takhle.

Naposledy jste se objevila v sobotu při Aarefjällsloppetu. Co jste prožívala, když jste proběhla cílem?
Už ráno jsem se rozhlížela kolem sebe a uvědomovala si, že je to naposledy, co se připravuju na start. Přišlo mi to dojemné a pokračovalo to i v závodě. I proto jsem chtěla dojet v pohodě a s úsměvem.

Loučila jste se závodem na 100 km. Taková distance se v seriálu nikdy nejela. Nebylo to moc dlouhé?
Muži o to dlouho bojovali. Proto jsme do toho musely jít i my ženy. Z té délky jsem měla respekt. Právě proto jsem se nikam nehnala a doběhla tak, jak jsem říkala. O týden dřív jsem při Välädalsrennetu vzdala kvůli křeči a nechtěla jsem, aby se mi to stalo podruhé.

Nebyl závod náročný i tím, že se tam prudší kopce vybíhají stromečkem?
Třeba na Vasáku na stromeček nedojde, ale na jiných závodech jsem ho používala. Ušetřím tím hodně sil.

Jak hodnotíte poslední sezonu, v níž jste skončila celkově čtvrtá a jen jednou vybojovala pódium?
Moc šancí být do třetího místa nebylo. Tři mladší holky byly skoro pokaždé na stupních. Mně se to povedlo jen na Jizerské padesátce. Čtvrté místo bylo maximum.

Když se ohlédnete zpět, co v laufařské kariéře stavíte nejvýš?
Určitě to je vítězství na Vasáku v roce 2016. Bylo to ještě v době, kdy jsem běhala s rakouskou licencí. Trochu mě mrzí, že to nevyšlo za Česko. Pak jednoznačně dvě výhry na Jizerské padesátce a hned v závěsu dva triumfy v závodě Marcialonga.

Nyní postupně omezíte trénink. Co si počnete s volným časem?
No za chvilku vyrážíme na lyže (směje se) Musíme využít sníh a krásné počasí v Rakousku… Určitě budu dál sportovat, lyžovat, běhat a hýbat se. Bez toho by to nešlo. Baví mě to.

Neplánujete také, že byste s Radimem Dudou udělali životní krok?
V plánu to máme už docela dlouho. Po kariéře bude na svatbu dost času. Proč ne? (usmívá se)