„Je to těžké ukončit kariéru, když se vám ještě nechce, ale teď už bych to nevrátila. Normální život je nádherný,“ říká v rozhovoru pro Deník Landová, která ukončila sportovní kariéru kvůli chronickému únavovému syndromu a začala vyučovat na Základní škole Arbesova v Jablonci nad Nisou.

Překvapilo vás rozhodnutí Koukalové ukončit kariéru?
Popravdě jsem to čekala. S Gabčou jsme v kontaktu a jak jsme se tak bavily, tak mě to její rozhodnutí nepřekvapilo. Je dobře, že si to nechala projít hlavou, aby se rozhodla správně a neudělala unáhlené rozhodnutí.

Gabča se může věnovat umění

Vy jste to měla podobné. Definitivní konec kariéry jste oznámila až rok po tom, co jste přestala závodit…
U Gabči je to dost podmíněné zdravím. Má problémy nejen s lýtky, ale i imunita jí úplně nefunguje vzhledem ke kožnímu ekzému. Já to měla trošku horší. Naprosto jejímu rozhodnutí rozumím.

Jak se vrcholový sportovec cítí po odchodu do sportovního důchodu?
Je to těžké ukončit kariéru, když se vám ještě nechce, ale teď už bych to nevrátila. Normální život je nádherný, zvlášť když je člověk spokojený v osobním i pracovním životě. Můžete se věnovat koníčkům, na které nebyl čas. Gabča se během kariéry nemohla naplno projevit v umění, teď ji bude ten její koníček živit.

Koukalová začala trénovat a koketovala s myšlenkou návratu. Měla jste to podobně?
Po konci kariéry jsem si říkala, jaké by to bylo, kdybych se vrátila. Když si člověk od vrcholového sportu odpočine, tak se cítí mnohem lépe po fyzické i psychické stránce. I Gabča si zkusila dvojfázový trénink, aby věděla, co její tělo udělá.

Biatlon je uzavřená kapitola

Mohla by se Koukalová v budoucnu objevit u biatlonu v roli trenérky nebo jiné funkci?
Biatlon je pro ni uzavřená kapitola. Snaží se předat zkušenosti a zážitky na různých besedách. Spojila se s odborníky a psychology a má svoje turné. Ale k biatlonu už dál tíhnout nebude, má to svoje umění. Vždycky byla éterická bytost.

Jak budete vzpomínat na společné roky s Koukalovou?
Známe se odmala a strávily jsme spolu strašně moc času. Byly jsme spolu snad pokaždé na pokoji. Dá se říct, že jsem byla u jejího zrodu a zažila jsem tu její vítěznou šňůru. Nejvíc se mi promítne naše společná štafeta. Bylo to nejemotivnější a zvláštní stát s touhle bláznivou holkou na stupních vítězů. Líbilo se mi, jak byla skromná a v začátcích nemohla uvěřit, že vyhrála. Nedá se zapomenout ani na ty její lumpárny.