V rozhovoru pro Deník promluvila i o spolupráci s Ondřejem Bankem nebo o sledování televizní show, jejíž jednou z hlavních tváří je táta Janek Ledecký.

V sobotu startuje Světový pohár v Söldenu. Pokud se nemýlím, jedete tam poprvé v kariéře…
Sölden je specifický tím, že je první v sezoně. Teprve letos jsem se ale dozvěděla, že tímto závodem startuje kalendář všech lyžařských závodů v Evropě. Do té doby se nesmí jet žádné závody, ani FIS, EP, juniorský, nic. Ano, do Söldenu poprvé, tak-že kopec neznám, ale mám ráda všechny závody stejně. Těším se, prý se jedná o krásný obřák. 

Dá se předem odhadovat výsledek, když je začátek sezony? Jakou cítíte formu?
Na odhadování výsledků jsou experti v sázkových kancelářích, musíte se zeptat jich. (smích) Já na řeči o „formě“ moc nejsem. Jedu vždycky přesně tak, jak mám natrénováno. A basta. Zahájím snowboardovou sezonu svěťákem v Söldenu na lyžích. To je senzace, ne?

Připravovala jste se jako už tradičně v Chile. Přibližte českému fanouškovi lyžování, v čem jsou tamní hory zajímavé, čím vám vyhovují? Nesebere vám cesta pomalu přes celou zeměkouli energii?
Vždycky jsem lyžovala a snowboardovala jenom v zimě a léto trávila u vody. Do Chile jsem se vydala poprvé před dvěma lety. Na jižní polokouli je v září opravdová zima a hlavně jsou tam závody. A ty mě baví závodit, proto tam jezdím. Tady se holt čeká do října na Sölden. (úsměv) Jinak kopce jsou v Chile fajn, zasněžená pustina, spousta divokých psů, občas zemětřesení, krásné západy slunce…

Upřednostníte v olympijské sezoně některou ze svých disciplín? Nebo platí, že se rovnoměrně budete připravovat jak na prkně, tak na lyžích?
Dělám profesionálně dva sporty a dohromady sedm disciplín. Nejde o žádnou Sofiinu volbu, nemusím si vybrat. Nevím, jestli jde o nevýhodu. Zdá se mi, že je to naopak výhoda. Každý kdo dělá jeden sport, má samozřejmě větší klid na přípravu a na odpočinek, ale já si neumím představit, že budu jen snowboardovat nebo jezdit deset let sjezdy nebo obřák. Baví mě pestrost. A hlavně se tím senzačně živím. (směje se) Za tři roky třeba budu dělat úplně něco jiného, vyberu si letní sport, koupím plavky a už nebudou žádný bágly, plný auta lyží a spousta trenérů a servisáků kolem mě… Odstěhuji se někam na ostrov a začnu se specializovat. Budu studovat fyziku nebo postavím dům, ale teď si chci ještě užívat bezstarostnost a volnost…

V loňské sezoně vám pomáhal Ondřej Bank, jak moc je jeho pomoc přínosná? Sedli jste si i po lidské stránce?
Ondra mi pomáhá už jenom tím, že je. Byl vždycky můj ohromný vzor. Zrovna, jako bude navždy Šárka první dáma českého lyžování, tak Bany je frajer, který navzdory všemu a všem dokázal veliké věci. To, že se pohyboval v top 10, ukazuje, jak fantastický lyžař to byl. Především je to ale skvělý chlap. Mám kolem sebe výborný tým kvalitních lidí.

Je o dobré trenéry v lyžování taková „rvačka“ jako třeba mezi českými tenistkami?
Nevím. O to se nestarám.

Otočme list. Komu držíte palce v letošní show Tvoje tvář má známý hlas? Pokud ji tedy sledujete?
Ráda se na Tvář dívám. Většinou sice trochu se zpožděním, ale to mi nevadí. Neberu ji jako soutěž, ale jako show. Obdivuji, jak profesionálně ke svým úkolům všichni přistupují. Je to neuvěřitelné, zábavné a inspirující. Hvězdy takových jmen dokážou blbnout jako děti jenom pro to, aby lidem doma u obrazovek udělali dobrou náladu. Klobouk dolů před týmem, který stojí za takovým projektem. Všechny masky, kostýmy, světla, náročná produkce a choreografie. Všem držím palce. Jsem ale ráda, že dělám něco, co se dá změřit časomírou. Dělat zábavu je strašně těžké.