Česká biatlonová hvězda bude jednou z medailových nadějí na blížící se olympiádě v Pekingu. Své ambice potvrzuje i v probíhající sezoně, kdy se pohybuje v popředí výsledkových listin.

Česká lyžařka Ester Ledecká na trati superobřího slalomu v Cortině d'Ampezzo.
Už se těším do Číny, hlásí Ledecká po fantastickém víkendu v Cortině

Tlak na profesionálního sportovce je však velký. Zvlášť, když přijde i nějaký ten nezdar. Jako třeba při nepovedeném sprintu v Annecy.

To se potom musí i fanoušky milovaná Markéta Davidová obrnit trpělivostí. „Lidi nás často berou jako stroje,“ otevřeně promluvila v nahrávce Red Bullu pro média o své zkušenosti úřadující mistryně světa. „Ale my jsme také jen lidi a máme i svoje osobní problémy. Je období, kdy se nedaří a někdy se zase daří. Ale to patří ke sportu i k životu. Musíme s tím bojovat. Někdy je to o to horší, že musíme bojovat i před lidma, kteří si myslí, že ten sport děláme pro ně. Dávají nám sežrat, že třeba koukali na závod, my jsme špatně závodili a oni z toho mají blbej den. Já z toho mám taky blbej den, když blbě závodím.“

Podle vlastních slov se Davidová právě nachází v ne příliš idylickém období. „Jsou dny, kdy si říkám: Já už nemůžu, už nemám kam jít. Myslím, že to prožívám právě nyní,“ připouští. „Příprava i celá sezona jsou letos těžší než obvykle. Asi je to nějaká část biatlonového života, že teď nebylo všechno úplně sluníčkové.“

Lék na bolavou duši

Je to pochopitelné. Kolotoč tréninků, závodů, do toho maximální ostražitost před covidovou hrozbou. Život v neustále uzavřené bublině. Na psychiku hodně náročné období. „Už druhé Vánoce jsem trávila bez rodiny, viděli jsme se jen venku v rouškách. Všichni by si toho měli moc vážit, že můžou bejt spolu,“ tiše dodává Davidová.

Naštěstí má trojnásobná vítězka závodů Světového poháru lék na svoji bolavou dušičku. „Práce se zvířaty. Dává mi klid a pohodu. Jsem ráda, že mohu utíkat ke zvířatům, která nemluví, není tam žádná závist. Mým velkým snem je stále veterina. Uvidíme, jestli to dopadne. Přece jenom studuju šest let od znova, tak nevím, jestli na to nejsem už stará. Určitě bych ale byla ráda, kdyby to po biatlonu fungovalo a mohla jsem jít pracovat tímto směrem,“ vyznává se Davidová.

Česká biatlonistka Lucie Charvátová zažila smolnou štafetu.
Boj o vítězství zhatil pád Charvátové. Biatlonistky skončily ve štafetě šesté

Zároveň však přiznává, že ani přes jisté současné negativní rozpoložení na svůj sport nezanevřela. „Kdybych mohla vrátit čas, vybrala bych si biatlon znovu. Spoustu mi toho dal, například skvělý kamarády, a to je prostě nejvíc. Dal mi i pracovitost, sebekázeň a vytrvalost. Snažím se vše dotáhnout do konce, nenechat nic rozdělaného,“ popisuje svůj vztah k biatlonu.

Však také již byla za svoji dřinu bohatě odměněna. „Největší zážitek byl, když mi hrála česká hymna na mistrovství světa. Tehdy jsem i uvědomila, že tohle je super pocit a zážitek. Ještě bych ho chtěla někdy zažít,“ vyslovila na závěr své přání Markéta Davidová.

Dočká se v únoru na olympijských hrách?