Nakonec jste se rozhodl pokračovat…

Rodina mě celou kariéru výrazně podporovala, přeje si normální život, kdy aspoň víkendy bude možné naplánovat, ale podpořili mě v takovém tom bláznovství. Řekl jsem tedy, že se nezaměřím jen na laufy, což byl původní cíl, ale zkusím ještě Světový pohár.

Co bylo tím největším lákadlem?

Částečně Tour de Ski, ale jednoznačně Světový pohár v Novém Městě na Moravě, byť tam je patnáctka skejtem a ne klasicky, ale to nevadí. Divácká atmosféra je vždycky výborná. A většinou se mi dařilo, těším se tam.

Jistotu startu ale nemáte, že?

Všude se musím nominovat a máme čtyři místa. Věřím, že výkonnostní propad nebude razantní. Změnou přípravy se ale může stát, že nebudu zdaleka tak silný v kopcích, jako jsem býval. Uvidíme taky, jak se mladíci budou hrnout. To, že tady Bauer lyžoval snad sto let, neznamená, že mě budou vozit po závodech pořád.

Co plánujete?

Kuusamo, hned první Světový pohár. Dokud je šance se nominovat, tak jdu do toho.

Můžete být konkrétnější?

Nemůžu to přesně říct. Z ledovce se vracíme 27.10. a 6.11. odlétáme do Skandinávie. Poslední listopadový víkend je ten svěťák v Kuusamu, dál se to bude odvíjet podle výsledků. Já budu kombinovat část Světového poháru s většinou závodů laufů. Výkonnostní složka bude samozřejmě rozhodovat.

Lukáš Bauer se stříbrnou medailí z MS.

Tour de Ski je taky ve vašich plánech?

V těch hrubých. Bude záležet, jestli se nominuju a jak na tom budu. Ale slyšel jsem, že jsou tři místa na sprint, máme dva sprintery do toho jdu po hlavě. (smích)

Mluvil jste o změně v přípravě kvůli laufům. O kolik železa jste více nazvedal?

Jestli to nebylo spíš obráceně, že jsem všechno ostatní omezil a zůstalo mi jen posilování. Ne, jednoznačně jsem víc naposiloval. Omezil jsem běhání, i když to na testech nebylo vidět a výrazně jsem navýšil kolečkové lyže a zejména soupaž. Ani bruslení jsem mockrát neabsolvoval. Všechno šlo do klasiky a soupaže.

Jak moc jste posílil paže?

Nevím, po tréninku mě bolí. Teď absolvuju tréninky 70-80 kilometrů do čtyř hodin, což pro mě předtím bylo nepředstavitelné.

Sžíval jste se s takovým tréninkem dlouho?

Chvíli mi to trvalo. Nejdřív jsem si řekl, že dál lyžovat nebudu, takže jsem 14 dní nedělal vůbec nic. Pak jsem si tak 14 dnů až tři týdny říkal, že mě lyžování baví. Rozhodl jsem se, že tedy pojedu dál. I proto tréninky nevypadaly tak, že bych se pořád díval na hodinky, kdy už skončí a budu moct jít domů. Zase mě to začalo bavit, našel jsem novou motivaci. Baví mě to, i když na čtyřhodinové tréninky musíte být buď trochu magor, nebo si musíte najít nějaké věci, nad kterýmipřemýšlet. Já jsem si vyřešil a vymyslel spoustu věcí. Jsem obojí dohromady.

Jel jste i soupaž čtyři hodiny v kuse?

Jel. A možná delší. V Norsku jsem jel 80 kilometrů a tam jsem se hodně vytrápil. Závod jsem celý soupaží nejel. Když už budu mít pech a pojede se celý závod soupaží, jako že teď už jezdí soupaží skoro všechno, tak doufám, že nevyměknu a opravdu to tam dám. Mojí doménou vždy byly nohy, Světový pohár je na tom postavený. V laufech vstupuju na naprosto odlišné pole, kde rozhoduje jiné uvažování a strategie. Chybí mi zkušenosti. Na stará kolena jsem to pojal tak, že si zkusím odskočit a připravovat se na to hlavnější a uvidíme, co z toho vypadne.

Lukáš Bauer se stříbrnou medailí z MS ve Falunu.Je to ještě lyžování?

Mně se to nelíbí. Říkal jsem si, že nevydržím celé léto takhle trénovat. Nebo tedy většinu, protože všechny tréninky nejsou stejné. Ale vydržel jsem. Krása lyžování je v komplexnosti, ale jsme na závodech, a tam rozhoduje čas. Nikdo se člověka neptá, jestli jste hýbal nohama nebo ne. A bohužel při laufech se čím dál více ukazuje, že na holých lyžích jste rychlejší. Doufám, že buď budou špatné podmínky a půjde mazat, nebo se najde někdo jiný, když ne já, kdo ukáže, že komplexní lyžování je lepší.

Co vymyslíte během čtyřhodinového tréninku?

Sedím na tolika židlích, že bych bral i osmihodinový trénink. Když přijdu domů, hned zvoní telefon. Nebo si vzpomenu, že jsem měl ještě něco udělat. Takže někdy jsem paradoxně rád, když můžu vypnout a jen tupě mlátím hůlkami o asfalt.

Máte od sebe nějaká očekávání?

Jako sportovec chci v laufech i ve Světovém poháru uspět v něm jsem si nastavil jméno, všichni budou ukazovat na to, co jsem udělal dobře nebo špatně. Budou mě hodnotit. V laufech nemám nikomu co dokazovat. Kromě druhého místa na Jizerské padesátce jsem nedosáhl žádných zázračných výsledků i proto, že nešlo o prioritu. Po rodině je mojí největší prioritou můj laufařský tým. Chci, aby to nebyl jen výkřik na dva roky, ale projekt běžel dál. Letos jsem hodně řešil obsazení závodníky, jak to posunout a uchopit. Čtyřicet hodin denně by se mi někdy hodilo.