I když celou sezonu závodila ve světovém poháru na vyhlášených tratích, na její závěr se objevila v Krkonoších a ve Špindlerově mlýně před pár dny vyhrála mistrovství republiky ve slalomu. 

„Každé vítězství je super. Jsem ráda, že jsem ve zdraví ukončila sezonu a budu se moct připravovat na další,“ vyprávěla v online rozhovoru s médii.

Dubovská nastoupila ve SP do devíti slalomů a ve všech bodovala. Třikrát se vešla do elitní desítky a posbírala 188 bodů, což je téměř dvakrát víc než za celou předchozí kariéru.

„Je to skvělé, ráda bych v tom pokračovala. Teď bude důležité správně naplánovat příští sezonu,“ prohlásila devětadvacetiletá slalomářka.

V Jasné fungovala jako robot bez emocí

Navzdory obrovské bolesti po tragickém odchodu maminky odmítla přestat závodit. „Nic mě tolik nezasáhlo. Matka mě v lyžování odmalička všemožně podporovala. Vozila mě na závody a pomáhala, i když se mi třeba nedařilo,“ vzpomínala. 

„Tím, že bych ukončila sezonu, tak bych jí určitě zklamala. Cítím, že mi z nebe dál pomáhá. Snažím se lyžovat pro ni, aby na mě mohla být i dál hrdá, i když to už nemůže vidět,“ vysvětlila svůj postoj. 

Vynechala jen únorové mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo. V Jasné pak zajela životní osmé místo ve SP. „Jasná je pro mě speciální závod. Dost jsme tam trénovali. Strašně jsem se těšila. I proto, že tam mamka měla původně přijet, ale dopadlo to jinak…“ vykládala. 

„Fungovala jsem trochu jako robot. Všechno jsem dělala nějak automaticky. Bez emocí a radosti, i když na startu prvního kola jsem cítila nervozitu, což byla známka, že se mi emoce vracejí. Bylo to náročné, ale tím, že jsem bojovala za mámu, jsem asi získala větší sílu. Věděla jsem, že mě sleduje, a nemohla ji zklamat,“ popisovala nelehké okamžiky. 

Potřebuje posílit mini tým

Nyní už je lyžařka žijící v Liptovském Mikuláši v odpočinkovém módu. Z Krkonoš odcestovala do Jasné v Nízkých Tatrách. Bude tam lyžovat pod dohledem svého trenéra a zároveň servisáka Andreje Prevuzňáka dokud vydrží sníh. 

„Loni jsme tam udělali velký kus práce. Je potřeba zapracovat na nějakých detailech, pak dojde na vylepšení fyzičky,“ vyprávěla Dubovská, která dřív závodila za Slovensko. 

Výrazný posun (z loňského 32. místa ve slalomu poskočila na desáté) prý není výsledkem nějaké zásadní změny tréninku. „Přišlo to tak nějak samo sebou,“ usmívala se. 

„Dřív mě brzdily převážně zdravotní trable, měla jsem vyšší startovní číslo. Paradoxně mi trochu pomohla korona, protože se tolik necestovalo a mohla jsem víc trénovat. A v neposlední řadě jsem se zlepšila i díky spolupráci s mentálním koučem Tomášem Hvoreckým. Jsem uvolněnější a nehledám dokonalost. Už tolik nepřemýšlím a závodím.“

Cílem do budoucna je zapracovat na agresivitě jízdy. „Myslím, že do lyží chodím dost ostře, ale mám takový styl, že to nikdy nebude vypadat tak, jako když jede Péťa Vlhová. Ono se někdy na pohled zdá, jakoby se mi nechtělo, ale dávám tomu opravdu hodně. Nicméně v tomto ohledu ještě musím přidat a také vím o rezervách v obloucích.“

Vzhledem ke svému postavení potřebuje rozšířit dosavadní mini tým. Tvoří ho vlastně jen jeden člověk, který dělá všechno včetně stavění tratě, natáčení jízdy, nošení bundy, … 

„V tom jsem ve světové třicítce rarita. Všichni kolem se diví, jak to děláme. Jen na závody s námi jezdila fyzioterapeutka a mentální kouč. Jinak jsme celou sezonou prošli ve dvou. Pokud se chci zlepšit, musí dojít ke změně. Servisák nebo asistent by se hodil.“ 

Stupně vítězů? Uvidíme, držte mi palce

Ráda by se zapojila i do obřího slalomu, což zatím převážně ze zdravotních důvodů nevycházelo. „Mám ho ráda, je to moje oblíbená disciplína. Budeme ho trénovat, ale možná je lepší, když dojíždím ve slalomu kolem desítky než pětadvacátá v obřáku,“ přemítala. 

A co po proniknutí do světové elity vyskočit i na stupně vítězů? „To bych velice ráda zažila. V přípravě pro to udělám všechno, ale uvidíme. Držte mi palce,“ dodala s úsměvem.