Němka v ní popisuje i svůj divoký život. Například po olympijském vítězství ve Vancouveru. Deník Bild nyní přetiskl některé ukázky.

„V cíli jsem neměla v hlavě žádné myšlenky, jen čiré emoce. Byla jsem jak v rauši, prázdná, lehká, šťastná. Od dětství jsem o takové chvíli snila. Teď tady byla a já nevěděla, jak ji uchopit," napsala o olympijských hrách ve Vancouveru 2010. „Později na stupních vítězů, když mi hráli hymnu, bych nejraději zastavila čas. Ještě dnes, když se na ty záběry dívám, dostávám husí kůži."

Maria Rieschová v knize píše, jak už ve dvou letech stála poprvé na lyžích, přitom ještě nosila plínky. Líčí ale také, že cenou za olympijské vítězství byl i předchozí stres a nesvoboda, ztráta volného času. „V posledních deseti letech jsem z 365 dnů v roce nejméně 300 dnů buď trénovala, nebo závodila."

Místo bílého cirkusu "pornocirkus"

Vypráví i o zákulisí takového života, kdy lyžařky hledají ventil.

„Našemu světu se někdy říká bílý cirkus. Ale občas je to i pornocirkus. Ne, nesmíte si představovat, že v každém hotelu, kde přebýváme, pořádáme orgie. Ale není to ani tak, že každý, kdo má jednolůžkový pokoj, tráví noc sám. Mnozí, kteří mají doma rodiny, tady věrnost nedodržují. Trenéři s fyzioterapeutkami, servismani se závodnicemi, existují všechny možné kombinace," vypráví ve své knize.

„Často při nich platí: zakázané ovoce nejlépe chutná. Například v Lake Louise je filtr-faktor vždy mimořádně vysoký. Tam totiž všechny týmy bydlí ve stejném hotelu Fairmont Chateau a večer se potkávají v Ledovcovém salonu, což je bar ve stylu Divokého západu. A divoké pak bývají i noci."

Vášeň pro rychlá auta

Německá lyžařka se rovněž svěřuje, jak ji dokáže omámit velká láska: rychlá auta. Už v 19 letech dostala Audi RS6, jako dárek od firmy Audi, se 480 koňskými silami a se zrychlením z 0 na 100 za 4,7 sekundy. „Když jsem s ním poprvé jela, byla jsem teprve čerstvě majitelkou řidičáku. Ale jakmile jsem v něm seděla, nebyla jsem k zadržení. Vjela jsem na dálnici do Garmische, šlápla na plynový pedál a vytáhla z toho takové zrychlení, že nás to se sestrou Susannou zamáčklo do sedadel jako ve startujícím letadle. Tachometr ukázal 300 km/h."

S předpisy si občas hlavu neláme. Jednou už dokonce přišla o řidičský průkaz. „Také mě poslali na povinné psychologicko-dopravní školení," popisuje.

Zakázané tetování

Když si později pořídila Audi A8, byly některé jízdy ještě více dobrodružné. „Jednou jsem při tom přehlédla dopravní ostrůvek a při odbočování v místech, kde to bylo zakázáno, jsme letěli asi tři metry vzduchem. Dopad byl pak pěkně brutální." Tehdy ji zachytili i bezpečnostní kamery policie. Pokuta byla více než tisíc eur. Ale nejen auta byla její teenagerskou vášní. Také tetování.

Už při 15. narozeninách překvapila matku. „Máma mi dovolila, že si mohu nechat udělat biotetování, které nejpozději do tří let zmizí. Ale tatér mě přesvědčil, ať si nechám udělat doživotní. Rozhodla jsem se pro indiánskou čelenku na rameni. Když to máma viděla, jen spráskla ruce a povídá: Bože, to je obrovské. Že je to i napořád, jsem se jí tehdy neodvážila říci".