V otcových šlépějích. Bývalý biatlonista Ivan Masařík ve své kariéře absolvoval závody na čtyřech olympiádách. Napodobit svého otce se odmala snaží dcera Gabriela. Ta se v těchto dnech účastní Olympijských her mládeže 2020 v Lausanne.

Ivan Masařík patří k nejvýraznějším postavám tuzemského biatlonu. Přitom závodil v dobách, kdy tento sport u nás nedosahoval takové obliby, jakou pozorujeme v posledních letech.

„Začínal jsem na běžkách v jabloneckém Ski klubu. Poté jsem byl osloven, zda bych nechtěl dělat biatlon,“ vzpomíná dvojnásobný stříbrný medailista z mistrovství světa.

Svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Startoval v Albertville, Lillehammeru, Naganu a Salt Lake City. „Zážitkem jsou samozřejmě všechny olympiády. Největší vzpomínky mám na tu v Japonsku,“ vypravuje dvaapadesátiletý rodák z Jilemnice.

V jeho hlase necítíte ani stín smutku nad „až“ čtvrtým místem ve vytrvalostním závodu v Naganu. „To mě nijak nestraší. Co s tím už mohu udělat? Prostě tak byla brambora,“ usměje se.

Atraktivní kombinace

Navázat na otcovy úspěchy touží i sedmnáctiletá dcera Gabriela. Zdá se, že ho chce co nejvěrněji okopírovat. „Odmala lyžovala, už ve školce začala chodit do běžkařského oddílu. Začala v Bříz-kách, poté přešla do Ski klubu, až potom se rozhodla pro biatlon,“ popisuje hrdý otec.

Že by dělala biatlon jenom kvůli němu, si Ivan Masařík nepřipouští. „Do ničeho jsme ji nenutili,“ zdůrazňuje. „Nechávali jsme všemu volný průběh, ale Gabča sama chtěla přejít k biatlonu.“

Dcera ale uznává, že na její rozhodování měl táta vliv. „Byl mojí velkou motivací, protože toho dokázal docela dost,“ líčí Masaříková. „Možná se to i očekávalo. Když dělal biatlon on, mohla bych i já. Ale nebylo to jenom o tom. Biatlon mě hodně baví, především kombinace běhu a střelby.“

Přitom prokazovala na běžkách velký talent. Je dvojnásobnou žákovskou mistryní republiky, medaile (včetně té nejcennější) získala rovněž na tuzemských Hrách dětí a mládeže.

A díky cílevědomosti dosáhla dalších vavřínů. Loni, jako šestnáctiletá dorostenka, už reprezentovala Česko na juniorském mistrovství světa v biatlonu. Dva závody jí příliš nevyšly, ale ve sprintu obsadila třiatřicátou příčku. „Jela hodně mlaďounká, spíš sbírat zkušenosti,“ vysvětluje otec Ivan. „Zase tolik se jí tam nedařilo, z některého závodu radost měla, z některého vůbec ne.“

Střet generací

Hodnocení výkonů dcery navozuje otázku, zda je biatlon na pořadu domácích rodinných debat. „Jak bych to jen řekl,“ přemítá pobaveně otec Ivan. „Gabča má v tomto období svoji hlavu. Je velmi těžké s takto mladým člověkem, kterého navíc vídáte na tréninku, ještě o sportu mluvit doma a snažit se mu něco vysvětlit či poradit. Na všech-no si musí přijít sama,“ dodává diplomaticky.

Názorové střety zkušenosti a dravého mládí netají ani dcera Gabriela. „Je pravda, že když táta ještě trénoval, tak jsme biatlon skoro vůbec neřešili. Vídali jsme se tenkrát skoro furt, takže mě nebavilo, ještě o něm mluvit doma. Teď se ale tolik nepot-káváme, takže občas i za ním přijdu a na něco se zeptám,“ vypráví. Po chvíli ale se širokým úsměvem prozradí: „Před rokem až dvěma jsem jeho rady těžce nesla, teď už je to ale dobrý.“

Talent beze sporu má. Může to opravdu dotáhnout až na „velké“ olympijské hry jako otec?

„Základním předpokladem pro budoucí úspěch u těchto „dětí“ je ten, aby je sport bavil. Potom můžeme řešit, jestli mohou něčeho dosáhnout. Nejhorší je překonat období mezi řekněme patnáctým a osmnáctým rokem. Pokud jde o Gábinu, potenciál určitě má, nyní záleží jen na tom, jak ho ona sama uchopí,“ míní otec.

Vítaná návštěva

V rodině bude mít podporu vždycky. I během švýcarské akce. „Jedeme se za ní se ženou podívat. Jezdíme na její závody pravidelně, tak se podíváme i tam,“ bere jako samozřejmost Masařík.

„Nervózní z rodičů určitě nebudu,“ popisuje nadějná reprezentantka. „Naopak. Jsem docela ráda, že tady budou. Bude to i takové skvělé odreagování, že si s nimi budu moci popovídat a vypadnout na chvíli ze závodního stereotypu.“

Rodiče jedou potomka hlavně povzbudit, žádná velká očekávání před Gabrielu nestaví. „Cíle jí opravdu nedávám. Budeme spokojeni, pokud ona bude mít ze sebe radost. Letos se jí zatím dařilo, z posledních závodů i výkonů na soustředění měla dobrý pocit, tak uvidíme, jak dopadne,“ uzavírá povídání o biatlonové rodině její hlava Ivan Masařík.

A s jakými ambicemi půjde do závodů v Lausanne Gabriela Masaříková? „Díky zkušenosti z minulého roku budu klidnější. Je to pro mě druhá velká akce, do které jdu s přáním, abych dobře nastřílela a netrápila se na trati.“

Skvělý start

Hned první vystoupení na Olympijských hrách mládeže přineslo Gabriele Masaříkové velmi dobrý výsledek. Ve vytrvalostním závodě na deset kilometrů obsadila dvanáctou příčku. „Jsem hodně spokojená,“ komentovala svůj výkon.

„Trať byla těžká, ale byl to zážitek. Jet stále do kopce a z kopce, nedá se na ní odpočinout, člověk to musí pořád držet v nohou. Jsem dvanáctá, což rozhodně beru. Škoda poslední položky, kdybych zastřílela lépe, mohla to být top deset.“

Ve Švýcarsku ji ještě čeká jeden individuální start, v úterý pojede sprint na šest kilometrů.