"Po skoro třech úspěšných sezonách si velké cíle nedávám, chtěl bych na to navázat. Klíčem k tomu je co možná nejstabilnější střelba, já budu spokojený, když budu ve Světovém poháru do deseti," řekl ve čtvrtek novinářům na tiskové konferenci. V posledních dvou letech vybojoval čtyři medaile z MS a tři z olympijských her v Soči. "Bude to letos stejná písnička jako loni, musím mít stabilní výkonnost," prohlásil.

V konečném pořadí minulého SP byl šestý a na MS vyhrál smíšenou štafetu, druhý byl v závodu s hromadným startem a třetí ve vytrvalostního závodu. Motivaci má ale pořád. "S tím problém nemám, když to člověk jednou ochutná…" pousmál se. "Chtěl bych v tom co nejdéle pokračovat, ještě je pořád co zlepšovat. Výsledkových hranic jsem ještě nedosáhl. Říkám si, jestli je to vůbec možné, ale věřím, že jo."

I proto mu v hlavě běhají myšlenky na nějakou větší změnu v tréninku, k níž zatím nedošlo. Český tým jede už pět let v zajetých kolejích podle hesla - co funguje, to se nemění. Moravec ale cítí rezervy v dynamice a technice jízdy. "Na technice jsme pracovali už v květnu na soustředění v Norsku. V té mám strašné rezervy a nikdy to nedovedu k dokonalosti," tušil. "A v mém věku už mám ty pohyby zafixované," řekl.

Po soustředění ve Francii byl v háji

Změnil i destinace. Kromě Norska se vydal s týmem nově také do Francie. "Tam jsem udělal kus práce, ale trochu to zanechalo stopu, protože už na mistrovství republiky na kolečkových lyžích a dva týdny potom jsem byl tak v háji, že to jsem už dlouho nezažil. To většinou nemám. Poslední tři týdny se cítím dobře, ale změří nám to až za měsíc," upozornil na první závod Světového poháru na konci listopadu v Östersundu.

Už dlouho také přemýšlí nad tím, že by změnil způsob posilování v tréninku. Je to však složité, neboť tým trénuje dohromady v deseti závodnících. "Já bych do toho šel, ale trenéři mají asi o něco větší strach než já," pousmál se Moravec. Důvodem je prý skutečnost, že biatlonisté jsou kromě vytrvalců i čím dál víc sprinteři, že jsou schopni drtivého finiše a častých a rychlých nástupů na trati.

"Tak se před několika lety nejezdilo, v dynamice mám velké rezervy. A dokud to nevyzkoušíme, tak nezjistíme," přemýšlel nahlas. "Je to něco neuvěřitelného, co jsou někteří závodníci schopní na trati udělat. Já toho schopen nejsem. Pokud se chci udržet tam, kde jsem, musím na tom pracovat. Šli jsme víc do sprintů, ale na té dynamice se dá stavět a měnit velké věci," byl přesvědčen.

Už se těší na sníh

Pokud ke změně dojde, tak příští rok. Před olympiádou už nikdo nic chtít měnit nebude. "Je to o dohodě, jestli jsme schopní to udělat v tak obrovském počtu. Takový ten výbušný trénink, co dělají třeba hokejisté. Biatlon se vyvíjí a je čím dál víc dynamický. Já něco pamatuju, ale to dřív nebylo, lidi takhle nejezdili," všiml si jednatřicetiletý Moravec. "Určitě ty moje medaile jednou skončí a tohle je šance to posouvat."

Že se sezona blíží, ho zatím nechává klidným. Možná i proto, že za okny je jarní počasí a v Östersundu taje sníh. "Nejvíc mě nebaví ty dvouhodinové tréninky na kolečkách, když jsem se vrátil z Dachsteinu," zmínil soustředění na ledovci. Už se těším na sníh, snad nás tam nebude tři sta na kilometru a půl," doufal.