Nehostinná divoká severská příroda přijala o předposledním březnovém víkendu téměř šest stovek dobrodruhů, kteří se rozhodli pokusit zdolat 220 kilometrů dlouhou trať sedmého novodobého ročníku závodu Nordenskiöldsloppet.

Jedním z nich byl i Miroslav Motejzík. Český lyžař, který se sportu věnuje i s podkolenní amputací. „Abych mohl pomýšlet na úspěch, musím se plně věnovat tréninku a závodním kilometrům. Proto jsem zařadil do svého programu švédský Vasaloppet a norský Birkebeinerrennet,“ hlásil před několika týdny.

Paralympionička Šárka Pultar Musilová
Paralympionička Musilová: Díky sportu dokážu nepřemýšlet, proč a co se stalo

A úspěch se dostavil. Z 585 přihlášených závodníků se nakonec do cíle trati dostalo 393 statečných. Miroslav Motejzík skončil na obdivuhodném 170. místě. Závod dokončil za 18 hodin, 55 minut, 47 sekund a jednu desetinu.

„Byl to masakr. Trať velmi často připomínala freeridové běžkování. Jedna stopa tam a jedna zpátky, ale protože byly zaváté, závodníci si projeli vlastní v prostředku,“ popisoval strakonický závodník po závodě.

„Teploty byly od -2 do -5, pro mě ideální. Mimo lesy lehce větrno," doplnil pro Deník na otázku na počasí.

Záběry z Nordenskiöldsloppet 2024: 

Zdroj: Youtube

Motejzík vysekl poklonu organizátorům závodu. „Byli neskutečně skvělí, příjemní, ochotní,“ pochvaloval si a pozastavil se i u občerstvení, které měli závodníci na trati k dispozici. „Přenastavil jsem hlavu a místo 220 km jsem jel 19 časovek (6-15 km dlouhých), prostě od jídla k jídlu,“ smál se. „Jídlo bylo skvělé. U menu evidentně někdo přemýšlel, protože byly gely, sladké pečivo, slané tousty, banány, několik teplých nápojů a na dvou stanicích teplý vývar a těstoviny, vše dobře stravitelné,“ vypočítával.

Miroslav Šperk je paralympijským medailistou v hodu diskem
Od pádu z balkonu k athénské medaili. Handicapovaný Šperk: Díky sportu si věřím

Náročný běh se pro něj postupem času změnil v souboj s časem. „V podstatě od 160. kilometru jsem začal závodit z časem, když jsem se chtěl posunout pod celkový čas 19:30, pak 19:20. 19:10 už jsem bral všemi deseti, ale když jsem se 10 km před cílem pohyboval těsně nad 19:00, zapnul jsem turbo robota a nekoukal nalevo, napravo,“ přiznal.

Poslední čtyři kilometry skoro sprint

„Cítil jsem se silný a už od 160. kilometru jsem kosil jednoho závodníka za druhým, ale tohle byla brutální jízda, jako kdybych jel hladkou desítku. Pouze ve sjezdech jsem byl velmi opatrný, abych to nepodělal. Trať byla sice dobře značená, ale sjezdy v lese, po tmě, samá otáčka, úzce vyšoupáno na led nebo hlubočan byly hodně nepříjemný. Věděl jsem, že konec je rovina, a těšil se na ni. Poslední 4 kilometry ve městě a na stadionu (rozuměj na jezeře) to byl skoro sprint. Výsledný čas už znáte. Celé to bylo bez pádu, uf,“ oddechl si.

Miroslav si díky extrémnímu závodu prošel po dlouhých letech úplně novou zkušeností. „Poprvé za 15 let na protéze jsem ji měl tak dlouho v zátěži, aniž bych ji 20 a půl hodiny sundal. Je to pro mne další mezník a zkušenost, jak pracovat s bolestí a přetížením,“ svěřil se. „Další výzva byla sprcha na jedné noze, ale i to jsem dal a pokusil se usnout,“ těšilo českého závodníka.

V hokejové brance strávil Michal Vápenka celou kariéru a dočkal se i vytoužené medaile
Vápno se po nehodě nevzdal. I bez nohy je život fajn, říká brankář parahokeje

Zkušenost s dálkovými běhy to pro něj však byla na nějakou dobu poslední. „I přes všechno krásné, nemám v plánu se sem na závod vracet a na pár let si dám od dlouhých laufů pauzu, abych se pokusil kvalifikovat na Paralympiádu, protože jsem součástí skvělého týmu PARA NORDIC ČR. Navíc jsou v životě důležitějších věcí,“ ví.

Zápis do Guinessovy knihy rekordů však byl vlastně jen vedlejším výsledkem obdivuhodného výkonu. Miroslav Motejzík se rozpovídal i o oněch důležitějších věcech, o kterých mluví výše.

„Jednou z nich je aktuálně podpora malého Jakuba, kdy jsem se zavázal dát za každý ujetý kilometr 10 korun. V případě úspěchu (čas pod 20 hodin) jsem měl v myšlenkách zdvojnásobení mého závazku, ale nechtěl jsem být velkohubý, protože jsem nevěděl, co mě na trati čeká. Teď mohu svobodně říci, že mám radost a podělím se o ni, takže jsem právě poslal částku 4 400 korun. I mně bylo v životě mockrát pomoženo a rád tuto službu vrátím. Vás bych rád naposledy požádal a pár stovek, které Vám jistě nebudou chybět,“ požádal na závěr o podporu malého Jakuba, který se statečně pere se spinální svalovou atrofií, nemocí, během které dochází k nevratnému poškození svalů.