Jak hodnotíte uplynulou sezonu? Získala jste Křišťálový glóbus, vyhrála jste závod Světového poháru, ve kterém jste skončila celkově desátá. Spokojená?
Možná to bude znít jako klišé, ale vím, že se v sezoně něco povedlo, a spoustu se toho nepovedlo. Bylo hodně výsledků, na které jsem pyšná a jsem s nimi spokojená. Celkově jsem si tu sezonu přesto představovala trošku jinak.

Počtvrté v řadě jste získala ocenění českého Biatlonisty roku. Jakou hodnotu má pro vás tato cena?
Moc si toho vážím. Možná víc je však pro mě vítězství v hlasování fanoušků. Tam je vidět, že si váží našich výsledků a že pro nás hlasují.

Na co budete z této sezony nejraději vzpomínat?
Nevím, ještě jsem nad tím nepřemýšlela. Myslím si však, že to je olympiáda. Zajela jsem tam dobré závody. Bohužel to neklaplo úplně tak, jak bychom si já i fanoušci představovali. Jsem však přesvědčená, že to ode mě nebyly špatné závody.

Markéta Davidová převzala ocenění za vítězství v anketě o nejlepšího českého biatlonistu sezony 2021/22, 17. června 2022, Praha.
Davidová je počtvrté biatlonistkou roku, Hamzovi chyběla medailová třešnička

V Pekingu jste skončila čtvrtá a šestá, byla jste jednu ránu od medaile, možná i zlaté. Přesto jsem čekal, že zmíníte zisk Křišťálového glóbu. Jak vysoko je ve vašich očích tato trofej?
Je to super. Je ohromně těžké ho získat. Na druhou stranu, letos to bylo jen za dva závody a byl to nejjednodušší způsob, jak ho získat. Jsem ale pochopitelně ráda, že ho mám. Vždy je lepší mít nějaký než žádný. (směje se)

Po olympijské sezoně hodně vašich kolegyň skončilo s kariérou. I vy jste o něčem podobném v náznacích mluvila. Měla jste uvnitř sebe jasno, že budete závodit dál?
Neměla. Vzala jsem si na jaře čas na rozmyšlenou a vyhodnotila si to tak, že ještě budu pokračovat. Neslibuji, že celé čtyři roky. Zkusím další rok, uvidím, jak to půjde. Budu se rozhodovat sezonu od sezony.

Co bylo hlavním důvodem pro rozhodnutí pokračovat?
Bylo toho víc. Nejdůležitější však bylo, že v poslední sezoně se stalo hodně věcí, které šly udělat jinak. Bylo i dost toho, co jsem sama ovlinit nemohla. Prostě bych to všechno chtěla ještě vylepšit. Uvědomuji si, že se to nemusí povést, ale zkusím ještě do toho dát všechno.

Nejvyšší vedení českého fotbalu: uprostřed šéf FAČRu Petr Fousek, vedle něj místopředsedové, zprava Jan Richter a zleva Jiří Šidliák
Fraška v českém fotbale: Stanovy neprošly, miliardář nedostal prostor

U mužské reprezentace se po sezoně vyměnili trenéři, u vás Egil Gjelland a Jiří Holubec zůstali. Jak jste přijala tuto zprávu?
Myslím, že je to fajn. Výsledky se zlepšily, holky jdou nahoru a po pravdě: Já jsem ani nepočítala, že by u nás nějaká změna nastala. Proto mě to zásadně nepřekvapilo.

Změna, kterou ale pocítíte, proběhla v servisním týmu. Přišli Rakušan Benjamin Eder a Nor Ole Bjørn Tretterud. Co říkáte těmto změnám?
Podle mého je to rozhodně cesta k lepšímu. Český servis je sice moc fajn, ale v posledních letech už to nebylo moc funkční. Nyní přicházejí servisáci, kteří mají spoustu zkušeností. Samozřejmě teprve uvidíme, co to přinese. Všichni však doufáme, že to bude změna k lepšímu.

Nyní už jste v plném tréninku na novou sezonu. Jak jste si užila volno, které jste před tím měla?
Dodělávala jsem školu, takže jsem se učila. A potom mě hodně zaměstnávali koně.

A škola - dopadla dobře?
Uspěla jsem, jsem ing. (smích)

Eliška Krupnová a Marek Beneš.
Beneš a Krupnová jsou florbalisty roku, momentem historie je pražský šampionát

Tím je studijní období za vámi, nebo budete ještě pokračovat nadstavbou, jak jste dříve avizovala?
Musím si to ještě promyslet. Dostala jsem nějaké nabídky na další studium, ale bylo toho teď tolik, že moje hlava je ráda, že dodělala školu, má klid a může malinko vypustit. Takže uvidíme.

Když jste zmínila koně. Na instagramu jste sdílela svoji fotografii ze závodu. Jaké to bylo, závodit ne ve stopě, ale na koni?
Rok potom, co jsem si udělala licenci, jsem vyrazila na svůj první závod. Byly to oblastní závody kousek od Prahy. Bylo to ohromně skvělé, moc jsem si to užila. Byl to velký zážitek, trošku jiný než při biatlonu. Udělali jsme chybu na poslední překážce, která byla spíš moje. Skončili jsme někde v polovině z asi padesáti koní. Na to, že jsem nejen já, ale i kůň jeli své první závody, ostudu jsme neudělali.

Byla jste před závodem nervózní?
Strašně. (směje se) Úplně neskutečně. Bylo to určitě ještě horší než před biatlonem. Tam vím, co dělám. U koní to ještě tolik netuším.