Byl to nejsmutnější závod zimy? "Dá se říct, že jo," prohlásila v ten smutný páteční večer Veronika Vítková.

Na posledním úseku měla dohnat, co se předtím ztratilo. Nešlo to. Vůbec ne. A naopak sama spadla na dno.

Asi nejvíce po závodě mluvila Gabriela Soukalová. Nedivte se. Jako jediná splnila, co se od ní čekalo. V náročném závodě zastřílela čistě a pohybovala se na čele.

Soukalová: Je těžké to sledovat

"Věřím, že holky jely běžecky skvěle, ale na střelnici to někdy nezachutná a takhle se to nesejde," řekla Soukalová. "Snažila jsem se do toho dát všechnu sílu, která mi zbyla po sezoně a vůbec jsem nepřemýšlela, jak to zastřílím a jen se soustředila na jízdu a na střelnici. Věřila jsem, že dokážu udělat každou vteřinu k dobru pro náš celkový výsledek. Bohužel, tentokrát se to nesešlo," dodala.

Cestou z úseku česká hvězda sledovala Jitku Landovou na první střelnici a oddechla si, když její kolegyně zkázu ještě odvrátila.

"Byla jsem nervózní a modlila se, ať nejde na trestné kolo, a věřila jsem, že to vestoje vytáhne," poznamenala tiše Soukalová.

Pak raději odešla do buňky, aby byla v teple. "A protože to hrozně špatně snáším. Nemohla bych trénovat, kleplo by mě. Je jednodušší být na trati, než to sledovat," uvedla. Na vlastní oči už neviděla, že Landová poté chybovala a musela na jedno trestné kolo. "Vím, jaké to je. Člověk si lehne o dva centimetry jinak, rány jsou někde jinde a má to konečný důsledek na přesnost," řekla Soukalová.

Vítková: Asi jsem to přepálila

Ztráta po kiksu Landové na bronz činila něco přes třicet sekund. Ale kolem byla spousta dalších týmů. A tak Vítková nelenila.

"A asi to byla chyba. Možná jsem to přepálila a pak to odnesla střelba," řeka Vítková, která musela po ležce na dvě trestná kola. "Ani nevím, kde ty rány byly, takže ani nevím, proč to bylo na druhou hodinu," hlesla. Ve zbytku svého úseku dokázala přes zklamání udržet tempo. Stojku odstřílela přesně, alespoň předjela Američanku a posunula štafetu na konečné osmé místo.

"Tak alespoň něco," hlesla Vítková. Teď se pokusí dostat do pohody před nedělním "masákem". "Bude to těžké," povzdychla si.

Soukalová mezitím z šera od buněk sledovala, jak si pro titul dojíždějí Němky. Sama měla oči vlhké, ale více než ona budou potřebovat utišit její kolegyně. "Já mám pro to velké pochopení. Stane se. Příští rok je další šance a já věřím, že jí…," větu nedokončila, ale konec mohl znít v duchu, že jí příště využijí. Třeba ano. Za rok budou mít biatlonistky šanci na reparát v Oslu.