Hrdinka z olympijských her v Turíně 2006 pár dní po závodě oslaví padesáté narozeniny. „Přišel čas si tu padesátku dát,“ usmívala se nejúspěšnější česká lyžařka Kateřina Neumannová, která se nyní ve stopě projíždí jen rekreačně. „Pojedu bez ambicí. Myslím, že už mě přešly.“

Máte představu, jak byste mohla padesátku zvládnout?
Nemám vůbec porovnání. Když jsem kdysi jela poprvé Marcialongu (závod na 70 km v Dolomitech), věděla jsem, jak se dlouho jede. Všichni mi říkají, že bych padesátku měla ujet kolem tří hodin. Ono ale vždycky záleží na podmínkách a kvalitě sněhu. Jenom si přeju, aby ho do února dost napadlo a jelo se v nějaké stopě. Jde o to, aby to bylo lyžování a ne boj o život.

Kateřina Razýmová na Tour de Ski
Kopec, který šíleně bolí. Razýmová bojovala na sjezdovce Alpe Cermis o desítku

Mohou vám být při J50 užitečné zkušenosti z Marcialongy?
Ne. To je úplně jiný závod. Tam se běží po rovině údolím. Jizerskou padesátku beru jako radost ze sportu. Dala jsem si osobní cíl, že si hlavu nastavím tak, abych neřešila, kdo mě předjíždí.

Znáte celou trať padesátky?
Přiznám se, že ne. Nechám se překvapit. Ale cítím, že mi moje vnitřní nastavení asi nedá, a do Bedřichova se ještě před konáním závodu vypravím, abych si trať trochu projela.

Zazávodíte si kromě účasti na oblíbené Marcialonze také někde jinde?
Od konce kariéry závodně nelyžuju. Teď už na to nemám výkonnost, ale dceři na běžkách ještě zatím ujedu. (směje se)

Na lyžích jezdíte pro radost, ale přemýšlela jste, jak si na dlouhé trati rozložit síly?
Nejsem trénovaný sportovec. Samozřejmě bude záležet, jaké nasadím tempo. Vím, že nesmím přepálit začátek. Bude důležité se zapracovat do nějakého rytmu, který bude pro mě snesitelný, a vychytat správnou mázu a lyže.

Tereza Beranová
Beranová napodobila Neumannovou. Zaskvěla se finálovou účastí

Sportovcům dělá dobře, když je závod nebo trénink unaví. Platí to i pro vás?
Ty stavy, kdy se člověk vrátí z lyží unavený, dá si sprchu, převlékne se do suchého a dobře se naobědvá, miluju. Zažívám to občas na Šumavě. Chce to ale běhat rychlostí, na jakou je člověk zvyklý. Jinak to hodně bolí. To jsem loni poznala v Bedřichově při štafetě. Na tempo se musí dát pozor.

Budete před J50 nějak dbát na životosprávu?
Určitě si večer před startem neodpustím skleničku vína. To však nepovažuju za porušení životosprávy. (usmívá se) Samozřejmě je potřeba se správně najíst. To znamená tak, aby to netížilo a zároveň se brzo nedostavil pocit hladu. Mám zkušenost, že čím je člověk starší, tím je vhodnější vybavit se nějakou svačinkou nebo gelíčkem. Budu se snažit něco spolknout i na občerstvovačkách.

Hory jsou zatím bez sněhu. Kdy jste naposledy lyžovala?
Povedlo se mi to v Itálii, kde jsem se byla podívat na finále Tour de Ski. Na Šumavě stejně jako v jiných českých horách se od Vánoc bohužel nedá na běžky vyjet.

Eva Adamczyková
Eva Adamczyková: Vdaná jsem snad jen já. Soupeřky neví, jak mé jméno vyslovovat

Jste jednou z osobností, které se při Jizerské padesátce zapojí do soubojů dvojic. Už jste bavila s vaším pomyslným soupeřem Stanislavem Řezáčem o případné taktice?
Se Standou máme asi společné jen blížící se výročí. On je ale pořád v přípravě na dálkové běhy, dál závodí a určitě pojede na výsledek. Náš případný souboj je bezpředmětný. Jedině snad, že bychom si v cíli domluvili společný přípitek. Bude si na něj ale muset dlouho počkat. (směje se)

Jak to vidíte s oslavou narozenin, plánujete uspořádat nějakou větší párty?
Nic většího nechystám, ale mám kolem sebe řadu kamarádů a lidí, kterých si vážím a kteří mají v mém životě důležité místo. K nějakému přípitku dojde. Přátelé si to při takovém výročí zaslouží. Něco pro ně vymyslím.

Jak vnímáte svůj věk, říkáte, že je to jen číslo?
Ze svého věku se nehroutím. Je pravda, že padesátka pro lidi asi nějaký zlom představuje, ale žiju docela ve velkém tempu a cítím se v pohodě. Myslím, že z kulatého výročí žádné vrásky na čele mít nebudu.