Navzdory předpokladům však mají dvě posádky olympiádu na dosah a pod pěti kruhy už se odehrál nejeden zázrak… „Pokud se všechno sejde, můžeme se přiblížit nejlepším,“ věří pilot dvojbobu a jedné ze „čtyřek“ Dominik Dvořák.

Je měsíc a půl před olympiádou jasné, kolik českých bobů v Jižní Koreji uvidíme?
Rozhodnuto ještě není, kvalifikační uzávěrka přijde 14. ledna, zbývá odjet dva závody. Čtyřbob Jana Vrby na devadesát procent chybět nebude, naše posádka je však zatím na hraně postupových pozic. Pořadí se ale ještě bude proškrtávat. Snad se na olympiádu prokoušeme.

S dvojbobem máte účast prakticky jistou. Jak vysoko pomýšlíte?
Bude záležet, jak mi sedne dráha, roli sehraje také počasí. Máme ve světovém poháru několik dobrých výsledků, proto by umístění v první patnáctce mohlo být reálné. Pokud se všechno sejde, můžeme se přiblížit nejlepším.

Účastnil jste se již her v roce 2014, tehdy však ještě na pozici brzdaře. Co vás vedlo k přesunu na nejdůležitější pozici?
Lákalo mě zkusit něco nového, nespoléhat se jen na schopnosti jiného člověka. Pilot musí znát celou trať i poslepu, po náročném startu, musí být navíc schopný sjet celou dráhu bezchybně.

Ledové koryto v Pchjong-čchangu už nazpaměť znáte?
Okusili jsme ho na konci loňské sezony, před letošním ročníkem jsme tam ještě letěli na mezinárodní tréninkový týden. Stejně jako v motorkách nebo formuli je každá absolvovaná jízda výhodou. Uvidíme, jak nám bude vyhovovat.

Na testovací jízdy jste vyrazili, některé závody šampionátu jste ale nuceni vynechat. Proč?
Třetina závodů se koná na americkém kontinentu. Na nákladnou cestu a věci okolo bohužel nemáme finance. Místo toho raději objíždíme evropské poháry, kde se připisují poloviční body. Kdybychom měli možnost objet celý kolotoč závodů, kvalifikace by už byla blíž.

Ani váš „stroj“ asi nebude nejmodernějším výdobytkem techniky.
Všichni zbrojí a mají nové boby, my máme radost z dvojbobu, ke kterému jsme přišli loni. Nedávno jsme byli blízko k pořízení novější „čtyřky“, ale nepovedlo se. Zůstali jsme u jedenáct let starého kousku.

Tréninky probíhají jen v zahraničí?
V Liberci máme trenažér, na kterém cvičíme starty a naskočení. Jinak jsme nuceni jezdit do Altenbergu, který máme ze všech tratí nejblíže. Velkou část tvoří také suchá příprava, jež je hodně podobná tréninkům atletů.

Je myšlenka ze slavného filmu pravdivá a opravdu jsou sprinteři nejlepší bobisté?
Rozhoduje rychlost, dynamika a výbušnost. Nevím, zda jsou nejlepší zrovna sprinteři, ale většina kluků k nám přichází z atletiky. Já nejsem výjimkou.