„Pamatuju si ho jako nejlepšího skokana všech dob," řekl v rozhovoru pro Deník čtyřiapadesátiletý Ploc. Stoicky pak dodal: "Co s ním bylo dál? Každý je strůjcem svého štěstí."

S Matti Nykänenem jste svedl řadu těžkých soubojů. Jak na něj vzpomínáte?

Jako na velkého soupeře a skvělého sportovce, jakých se narodí málo. Jeho úmrtí je pro mě hodně smutná zpráva. 

Řada pamětníků si asi vybaví závod na středním můstku během olympiády v Calgary 1988, kde jste za ním skončil druhý…

Byl to velký souboj a ohromný úspěch. Nejen můj, ale československých skokanů. Měli jsme tenkrát silný tým. Třetí skončil Jiří Malec a pátý Jiří Parma. Matti nám ale zlato vyfoukl. Pravda je, že v té době byl naprostý suverén. Prakticky neporazitelný.

Vybavíte si nějaké vaše vítězství nad Nykänenem?

V sezoně před Calgary měl v úmyslu ovládnout všechny čtyři závody Turné čtyř můstků. Podařilo by se mu to jako prvnímu skokanovi na světě. Jenže jsem ho porazil v prvním měření v Oberstdorfu a měl po naději. Byl zvyklý vyhrávat, ale neuměl moc prohrávat. Další tři závody ovládl, celkově Turné vyhrál, ale přišel o ceněný „grandslam“.

Jak na legendu vzpomínají další Češi?
Čtěte v úterním tištěném Deníku

Vzpomínáte, jak se zachoval?

Dlouho mi to nemohl odpustit. Pamatuji se, že v Oberstdorfu ani nepřišel na vyhlášení vítězů. Přesto jsme byli velcí kamarádi a hodně toho spolu na můstcích zažili. 

O Nykänenovi se hodně mluvilo v souvislosti s jeho nevázaným stylem života. Zažil jste nějaký večírek?

Vím, že se toho hodně napsalo. Osobně o tom ale moc nevím. V mém nazírání převládá, že byl fenomenálním skokanem. Mohu o něm ještě říct, že měl talent od Pánaboha, ale byl i velký dříč. Zadarmo určitě nevyhrával. Kdyby jenom slavil a juchal, nedosáhl by takových úspěchů.

A nemyslíte si, že si kariéru a pak i další život pokazil?

Každý ví, že žil až moc bohémsky. Asi se zapletl do nějakých kauz, ale vím, že skoky na lyžích miloval. I v pozdějším věku. Naposledy jsme se viděli v roce 2011 při veteránském mistrovství světa v Harrachově, kde na třicítce vyhrál jeden závod. Viděl jsem na něm stejnou radost, jakou měl, když vyhrál olympiádu.

Jak proběhlo vaše setkání?

Asi dvakrát přišel do našeho penzionu na večeři. Byl úplně v pohodě, dal si jenom minerálku. Osobně jsem Mattiho nezažil, že by se choval nepřístojně. 

Zprávy po skončení kariéry ovšem mluvily nejen o alkoholu, ale i drogách, násilí a vězení. Co jste tomu říkal?

Oba jsme ukončili kariéru a pak už nebyla příležitost se vídat. Dozvídal jsem se o něm z médií. No, každý žijeme svůj život a každý jsme strůjcem svého štěstí.