Zimní sporty měly v Československu vždy velkou tradici a podařilo se vychovat mnoho výborných sportovců, kteří pravidelně vozili medaile z nejvýznamnějších akcí. Jedna „placka" však dlouho chyběla, zlato ze zimních olympijských her.

Dvojnásobný olympijský medailista Pavel Ploc.Povedlo se to až v čase, který nebyl pro zemi jednoduchý a muži, jenž patřil k širšímu okruhu adeptů na medaili, ale favoritem na zlato nebyl. Jiří Raška však svými dvěma skoky ohromil svět a přivezl z francouzského Grenoblu v roce 1968 tolik kýžený zlatý kov.

Už v té chvíli bylo jasné, že se zrodila sportovní legenda, inspirace pro jeho nástupce, kluky, kteří chtěli jednou být jako on. Jedním z nich se stal také Pavel Ploc. Muž, jenž už jako malý, když si u babičky hrával na skokana na lyžích a skákal z peřiňáku do peřin.

„Stále na něj vzpomínám jako na velikého sportovce a bezvadného člověka," líčí dnes Pavel Ploc, který se na letošním, už třetím ročníku Memoriálu Jiřího Rašky, představí jako host v rámci doprovodného programu.

„Těším se moc a děkuji pořadatelům za pozvání. Zároveň bych chtěl pozvat i diváky, protože skoky na lyžích jsou přeci jen parádní podívaná," dodává padesátiletý politik, který si připomene také zisk své bronzové medaile na ZOH v Sarajevu před třiceti lety.

Jsou to už tři desítky let, které uplynuly od zimních olympijských her v Sarajevu. Jak na ně po takové době vzpomínáte?

Jen v dobrém, protože olympiáda v Sarajevu byla po všech směrech nádherná. Byl to můj první start v soutěžích pod pěti kruhy a ihned se mi povedlo získat medaili, což ten zážitek jen umocňuje. O to více mě mrzí, co se zde později stalo a k jak velké devastaci sportovišť bohužel došlo. Je to moc smutný příběh.

O čtyři roky později v Calgary jste dosáhl dokonce na stříbrnou medaili a napodobil jste svůj vzor tím, že vlastníte dva olympijské kovy. Co chybělo, abyste Rašku napodobil i ziskem zlata? Bylo to tím, že v Raškových časech neskákal neporazitelný Nykänen?

To určitě ne. V každé generaci najdete silnou konkurenci, podobné to měl i Jiří Raška. Jemu se ale zkrátka povedlo se s ní kompletně vypořádat. U mě byl vždy alespoň jeden skokan lepší, bohužel.

Na Grand Prix ve Frenštátu pod Radhoštěm jste jezdil každý rok, dokonce jste zde i vyhrál. Máte díky tomu na tyto závody dobré vzpomínky?

Určitě, bylo to vždy takové neoficiální letní mistrovství světa, protože šlo o největší letní závod na světě, který dokázal přilákat i desetitisícovou diváckou návštěvu. Jsem proto moc rád a cením si, že se mi v 80. letech zde podařilo dvakrát zvítězit.

Skoky na lyžích se od doby, kdy jste skončil svou aktivní kariéru, v mnohém změnily. Největší změnou je zřejmě fakt, že už neskáčou jen muži, nýbrž i olympiády se účastní také ženy. Co na to říkáte?

Vnímám to pozitivně. Musím totiž říct, že ženy skáčou z technického hlediska opravdu nádherně, navíc z vyšších nájezdových rychlostí. Když to sleduji, tak přiznávám, že některé skoky se mi líbí.