Obvykle jsou to ti nenápadní mravenečci v pozadí velkých závodů, které běžný divák zahlédne tak maximálně po skončení sportovního představení, kterak vyrážejí uklidit a opravit trať.

Do popředí zájmu vystoupili v pátek, když stav trati ve Vysočina Areně kritizoval český reprezentant Ondřej Moravec: „Na trati bylo snad sedm druhů sněhu,“ povzdechl si.

Co na to rolbař Tomáš Procházka? „Rolbař může vždycky za všechno,“ zasmál se upřímně a bez jakéhokoliv naštvání při rozhovoru pro Deník.

Prozraďte, co máte všechno v popisu práce?
Mně přijde, že snad všechno. (stále se směje) Mojí hlavní činností je rolbaření. K dispozici mám samozřejmě více kolegů, i z řad dobrovolníků.

Kolik vás je dohromady?
Přímo okolo rolby a činností s tím spojených čtyři, celkově se pak o tratě stará čtyřicet lidí.

Práce rolbaře voní možná trochu exotikou, byť vizuálně by se možná dala popsat i lapidárně: Sedíte a jezdíte. Jaká ta práce ale je v reálu? Co vás na ní baví, a co nebaví?
Nebaví mě na ní ten strávený čas. Protože je to práce náročná a zdlouhavá. Než se všechno nachystá, než se navozí tratě… Začíná se pochopitelně nastříkáním sněhu, o což se také starám a moje práce i tím začíná. Potom se sníh musí navozit na tratě, uhladit rolbou, a tak dále. Naštěstí mám k ruce skvělé lidi, se kterými mě právě práce baví.

Kdy jste začali s přípravou sněhu?
V této sezoně jsme začali se stříkáním sněhu prvního prosince. Od té doby jedeme v tahu prakticky v kuse.

Na kterou část tratě se sníh naváží nejhůř? Předpokládám, že to jsou svahy za stadionem?
Začnu opačně, nejlehčí je to tady na stadionu. V cílovém prostoru sníh stříkáme, takže tady se to jenom rozhrnuje. Bylo tady v provozu sedm děl. Pokud jde o vrchní tratě, některé jsme naváželi, ale ne tolik, jako v minulosti. Letos byl dostatek přírodního sněhu. Navíc máme nový systém děl, který umožňuje stříkat sníh už při nižších teplotách, začínali jsme při minus dvou stupních, a má i vyšší výrobní kapacitu.

Před loňskými závody jste museli vybrat zásobník sněhu. Už ho máte doplněný?
V tuto chvíli je plný až moc. Díky letošní zimě mohu s klidem říct, že tolik sněhu v něm ještě nebylo.

To snad slyším poprvé – až moc sněhu. Co s ním tedy budete dělat? Necháte odtát?
To ne. Vezmu rolbu (smích), rozhrnu sníh do stran a zase zpět, udělá se z toho takový hříbek a na něj se navozí sedmdesát centimetrů štěpky.

V době, kdy už jste letos chystali tratě na posléze zrušenou Zlatou lyži, začalo na Vysočině opravdu vydatně sněžit. Přináší vám nějaké komplikace mísení technického a přírodního sněhu?
Nám to zkomplikovalo život jenom kvůli navážení sněhu. Když jsme začali navážet sníh na tratě, začalo sněžit, a tatry, kterými ho rozvážíme, měly ve stoupáních velké problémy a prakticky se nikam nedostaly. Mně s rolbou to naopak pomohlo. Pokud jde o druhy sněhu, tam problém není. Jen je potřeba neustále rolbovat a rolbovat.

Je nasnadě, že tratě musíte připravit v době před tréninkem či závodem, upravujete je zase až po akcích…
…ano, naše pracovní doba je fakt dlouhá. (smích) Během akcí jsme tady denně přes dvanáct hodin. Začínáme tak okolo půl osmé, kdy projdeme trať a vizuálně ji zkontrolujeme, vyznačíme a podobně. Těsně před závodem ji ještě jednou prohlédneme, zda je vše v pořádku. Po závodech je potřeba tratě opět odznačit a vyčistit, aby tam mohly najet rolby.

Máte představu, kolik kilometrů s rolbou najezdíte?
My připravujeme tratě nejenom ve Vysočina Areně, ale také v okolí, kde jsou stopy pro veřejnost. To nám sice během závodů Světového poháru odpadá a jedeme naplno jenom v areálu, ale za tu sezonu na rolbě najezdím okolo dvou tisíc kilometrů.

Tratě nejsou jenom o sněhu a rolbě
Když mají biatlonisté tratě od rolbařů připravené, přichází na řadu druhá parta. „Tratě musíme vyvětvičkovat a ostříškovat,“ vysvětluje za své kolegy Martin Kalous. Větvičkování je vyznačení prostoru závodní dráhy, aby závodníci viděli, kde trať končí. Při stříškování se vyznačuje trať pro ten který den podle závodu.
Během nich je Kalous se svými jedenácti kolegy v plné pohotovosti na případné operativní opravy trati: „Typicky, když traťoví komisaři hlásí, že je na trati nějaká díra, ihned vyrážíme a snažíme se místo upravit. Klasicky například lopatou a uplácáním sněhu,“ popisuje Kalous další činnost, při které udržuje tratě v odpovídající kondici.