Je to smutný pohled. V rozsáhlých prostorách se pohybují jen necelé tři desítky zástupců médií. „Je to opravdu zvláštní situace. Za těch čtyřicet let tady pamatuji lepší časy,“ pokyvuje hlavou vedoucí tiskového střediska Jiří Pošvář. Zkušený novinář, který pracuje v presscentru v Novém Městě od prvního Světového poháru v běhu na lyžích v roce 1981.

Všechno je podřízeno maximální bezpečnosti. Areál Vysočina Areny je rozdělen do tří zón. V červené jsou sportovci, týmy a organizační výbor, modrá je určena rozhodčím, žlutá médiím. Osoby napříč bublinami se nemohou vzájemně setkat.

Nejen tyto striktní podmínky pohybu stanovila Mezinárodní biatlonová federace (IBU) už před startem sezony. „V Novém Městě se konají osmý a devátý díl svěťáku, všechno mají propracované a funguje to bez problémů,“ uznává Pošvář.

Kvůli tomu se ale například přímo do centra dění dostala jen hrstka novinářů. „Všechno je dáno právě regulemi IBU, která umožnila přístup jen třiceti novinářům,“ vypočítává dlouholetý brněnský žurnalista. „Z toho je deset míst pro fotografy. Z této kvóty dostaly povinnou akreditaci velké agentury typu AP, AFP, samozřejmě ČTK. Jednu akreditaci jsme museli rezerovat pro tak zvaného freelancera (fotograf bez mateřské redakce), takže z velkých českých deníků se dostalo pouze na dva – Deník a Právo,“ krčí rameny Pošvář.

Podobný výběr proběhlyi směrem k píšícím novinářům. „Kvůli zpřísněným podmínkám v Česku se ale omluvila skupina novinářů z Německa, takže se dostalo na šest vybraných českých novinářů,“ vysvětlil Pošvář.

Rozhovory dělá speciální tým

Do uvedeného počtu třiceti lidí potom kvótu doplňují pracovníci televizí a rozhlasu. „Ve srovnání s mistrovstvím světa 2013 je zde zhruba desetina pracovníků médií. Pokud si dobře pamatuji, jenom fotografů zde tenkrát bylo čtyřiašedesát,“ vzpomíná.

Přestože se tak Pošvář nemůže setkat s mnoha svými dlouholetými přáteli a kolegy z branže, jednu pozitivní věc na všem nachází. „Je pravdou, že jsou zde jen akreditovaní novináři, kteří opravdu pracují. Často se totiž na velké akce hlásili, aniž bych je chtěl jakkoliv shazovat, lidi, kteří mají někde na webu svůj soukromý profil a žádají o akreditace. IBU to dlouhou dobu neřešila. Těchto lidí přibývalo rychle geometrickou řadou, přitom měli jen nějaký server s desítkou návštěv měsíčně. Z těch, kteří se sem jen přijeli podívat a ukázat, tentokráte akreditaci opravdu nedostal nikdo.“

To je sice pro přítomné novináře plus, ale i tak prožívají výrazné zásahy do své práce. Nemožnost kontaktů v areálu podstatně zasahuje do jejich investigativní práce.

Zpravodajství je proto takřka totožné ve všech médiích. „To je pochopitelné. Pohyb je omezen jen na tiskové středisko a mix zónu. Neprobíhají ani tiskové konference. Ty po závodě dělá speciální IBU tým a rozhovory s medailisty přenáší na webu. Záznamy i fotogalerie jsou potom registrovaným novinářům online k dispozici,“ objasňuje Pošvář, který věří, že se lidský cvrkot do „jeho“ tiskového střediska opět vrátí v plné síle. „Příští Světový pohár je za dva roky, to už snad bude situace normální,“ doufá Pošvář.

Podmínky pro akreditované novináře
- PCR test ne starší 72 hodin při vyzvednutí akreditace
- další PCR testy vždy po 48 hodinách
- pohyb pouze ve vymezeném prostoru žluté zóny (tiskové centrum plus mix zóna píšících novinářů a prostor z boku střelnice pro fotografy)
- udělení akreditace pouze pro mediální partnery IBU a významná média, zbytek volných míst doplňují zástupci médií pořadatelské země