„Začátek sezony bývá na severu vždycky těžký. Možná jsem nad skoky moc spekuloval,“ přemítal závodník liberecké Dukly.

Je to stále stejná písnička. Můstky v Česku nejsou a v dohledné době asi až na výjimky nebudou v provozu. Jednak ubývá sněhu a pak není kdo, by o ně pečoval. Jejich absence netrápí jen vyznavače skokanského odvětví, ale i závodníky severské kombinace.

„Ve skocích se potřebuju zlepšit. Jenže dělám chybu, kterou musím odstranit,“ přiznal Portyk. „Ve všech závodech jsem trochu nestíhal odraz z hrany. Za takových podmínek, kdy se s lavičkou hýbe směrem dolů a nájezdová rychlost je nízká, se to na metrech dost odráží,“ vysvětloval šestadvacetiletý sdruženář.

Na zlepšení bude mít s dalšími reprezentanty příležitost na nadcházejícím soustředění v rakouském Ramsau. Tam pak bude 15. prosince pokračovat světový pohár. „Můžeme tam skákat do pondělí, pak už oficiálními tréninky začne pohárový program,“ pokračoval.

close Sdruženář Tomáš Portyk. info Zdroj: Úsek severské kombinace SLČR zoom_in Sdruženář Tomáš Portyk

Všechno ideální není ani v běžecké části. „Před ostrým startem sezony mi chybělo větší množství rychlých kilometrů, ale závod od závodu se to zlepšuje. Věřím, že až doskočím, kam je potřeba, poběžím daleko líp,“ říkal o propojenosti obou částí kombinace.

„Když je člověk v pohodě, tak ani neřeší, jestli má nějaký můstek oblíbený nebo ne. Na můstku bych chtěl udržet formu, aby stoupala směrem k mistrovství světa v Planici,“ zmínil tahoun reprezentace šampionát, který se ve slovinské Mekce klasického lyžování koná na přelomu února a března.

Extrémní únava se zatím nevrátila

„Doufám, že do té doby udělám spousty skoků a zvládnu spousty závodů. Prostor na zlepšení určitě je. Třeba se přes svátky zase otevřou můstky v Harrachově a bude tam možné trénovat. Nebo bych sám odjel skákat někam do zahraničí, abych vyzkoušel něco nového,“ poznamenal.

Do dalších týdnů a měsíců má jedno přání. „Byl bych rád, aby mě lyžování zase bavilo. Minulý rok byl pro mě kvůli zdraví psychicky náročný,“ zdůraznil rodák z Jilemnice.

Zastavila ho extrémní únava, jejíž příčinu se lékařům nepodařilo zjistit. V jednu chvíli pak nevěděl, jestli bude moct pokračovat v kariéře. Analýza krevního vzorku odhalila špatné hodnoty. Ani odběr kostní dřeně nebyl povzbudivý. Aspoň se ale vyloučila možnost závažného onemocnění. Zároveň se nepřišlo na to, proč má tak málo bílých krvinek.

Před touto sezonou však Tomáš Portyk zvládnul všechna soustředění. Je pod lékařským dozorem a každý měsíc chodí na kontrolu a odběry. Kdyby se něco objevilo, doktoři by ho hned zastavili.

„Doufám, že zdraví vydrží a budu se moct soustředit na závody. Kdyby by mi něco bylo, sám bych to na sobě poznal. Tenkrát jsem nebyl schopný uběhnout ani pět kilometrů. Teď se ale cítím dobře,“ pravil optimisticky.

Znát je každé kilo 

Sdruženáři se většinou pohybují na hraně s váhou. Čím je závodník lehčí, tím je to pro něj na můstku výhodnější. Na běh je ovšem žádoucí svalová hmota a síla.

„Je potřeba najít takovou hmotnost, jaká vyhovuje závodění. U každého je to jiné. U mě se jedná o kompromis, ale obecně se váha tlačí na minimum. Na můstku je každé kilo strašně znát,“ konstatoval Portyk, který obvykle váží kolem 66 kg.

To pro něj znamená pohlídat si jídelníček. „Na začátku přípravy jsem měl zhruba o šest kilo víc. Není jednoduché dostat se na správnou hodnotu. Spoustu jídel si bohužel musím odpírat. Není možné do sebe nakufrovat talíř sladkého a pak jít na trénink,“ usmíval se.

Pozor si bude muset dávat i o Vánocích. „Po návratu ze skandinávského turné jsem si malinko dopřál. Být tam měsíc je dlouhé… Když jsem ale na správné váze, už není nutné hladovět. Při závodech musím kvalitně konzumovat, abych měl energii.“