V nadcházejícím ročníku bude naopak ona patřit k nejzkušenějším ženám v seriálu. „Nejstarší určitě nebudu," směje se úspěšná slalomářka. „Veronika Velez Zuzulová je o rok starší, vím ještě asi o dvou dalších. Ale je fakt, že už patřím k těm nejstarším," přiznává.

Dá se tedy říct, kolik sezon vás ještě čeká?
Já už si nebyla jistá ani letošní sezonou. A po skončení téhle to bude podobné. Jenže… Příští sezona je olympijská, a to je veliké lákadlo. Budu si to hodně promýšlet.

Prozraďte, jak se těšíte na závody?
Moc! Jen doufám, že letos bude více sněhu, a organizátoři nebudou muset šachovat s termíny závodů.

Proběhly v létě nějaké změny v týmu?
Ne, vše zůstává při starém v loňské sestavě (Klaus Mayrhofer, Gerald Stocker, Vendy Hrubšová – pozn. aut.). Úspěšný tým se nemění.

Ve středu jste se vrátila ze soustředění v Argentině. Jaká byla dosavadní příprava?
Udělali jsme několik změn. V létě jsem byla v Litvě, kde jsme plánovali trénovat ve sjezdařské hale. Ale čtyři dny bohatě stačily. Chyběla mi tam příroda, byl tam navíc špinavý, jakoby olejový, sníh.

Pokud vím, v minulosti jste v hale trénovala v Německu. Proč jste se letos rozhodla pro Litvu?
My na ten areál slyšeli dobré reference, že prý je tam lepší profil, ale nakonec to nebylo nic mimořádného.

Na pláž v zimní bundě

Co obnáší trénink v hale?
Kopec měl převýšení asi sto metrů, část haly byla prolévaná vodou, takže jsem mohla trénovat na ledě. Hodně času jsem věnovala také tréninku na rovině, se zátěží a podobně.

Kdy jste se objevila na svahu?
Koncem srpna jsme odletěli do Cerro Castor a strávili tam tři týdny. Letos jsme měli v Argentině naprosto lepší podmínky než vloni. Bylo lepší počasí, teploty sice byly vyšší, ale sníh byl kvalitní, zmrzlý. Paráda.

Je pro vás cesta do takové destinace jen prací, nebo máte čas si užít i trochu exotiky?
Je to opravdu především moje profese, musím tam pracovat. Ale samozřejmě jsou i dny, kdy odpočívám. A poté si pobyt i trošku užiju. I když… Vždyť tam jsme v jejich zimě, takže i když se dostanu k moři, jdu po pláži v zimní bundě. (směje se)

Jaké máte další plány do startu prvního závodu?
Čeká mě ještě dost práce. Hlavně v říjnu.

To znamená co?
Odjedeme na tři týdny za sněhem do Rakouska. Pak už se bude pomalu blížit klasický kolotoč sjezdovky, hotely, dálnice.

A baví vás to ještě? Neříkáte si: Mám to vůbec zapotřebí?
Když už jsem se rozhodla pokračovat, tak to neřeším. Samozřejmě, musím daleko víc regenerovat, už to není jako před pěti osmi lety, tělo si žádá více odpočinku. Jako většinu lyžařů mě bolí kolena. Ale jinak je tělo v pořádku a já se maximálně soustředím na sezonu.