„Ale u nás jsme na mistrovstvích republiky stříleli s malorážkou už daleko dřív," říká statný muž, který stál u počátků biatlonu v Brně a který v neděli slaví 85. narozeniny.

Jaké máte vzpomínky na brněnské biatlonové začátky?
Nejdřív tu byly dvě linie. Jedna byla svazarmovská, která měla základnu na Šiklově mlýně. Druhá linie byla pod Vojenskou akademií v Pisárkách. Světový biatlon se pomalu rozjížděl a já pracoval jako trenér masového lyžování u vojáků. Přibrali jsme střelbu a stáli u zrodu nové tradice. Následně se obě linie spojili a vytvořili pro brněnský biatlon společnou členskou základnu. V Brně začal fungovat první klub. Jmenoval se Klub masově braných sportů Brno ZO21. Manželka, která pracovala jako učitelka, zlákala k biatlonu některé své žáky. Šlo o základ zdejšího klubu.

Zdeněk Kašper
Brněnský průkopník českého, ale i světového moderního biatlonu slaví v neděli 85. narozeniny. Je považovaný za otce malorážného biatlonu a zasadil se o zavedení ženské kategorie do výhradně mužského sportu. Byl hlavní organizátor prvního biatlonového závodu na českém území, který se odehrál 1. února 1960 v Jeseníkách. Původně byl rozhodčí moderního pětiboje. Pracoval jako trenér lyžařů ve Vojenské akademii Brno a dlouhá léta byl funkcionář v Mezinárodní biatlonové unii. Sám v biatlonu aktivně závodil.

Na jaké problémy jste z počátku naráželi?
Šlo o běžné potíže, když se něco začíná od nuly. Navázali jsme však dobrou spolupráci s městem, které se nám snažilo pomoct.

Kde měl v Brně biatlon základnu?
Střelnice se zázemím se nacházela pod Medláneckým kopcem. Odtamtud jsme vyráželi na tréninky a také tam závodili. Když byl sníh, jezdilo se tam i na běžkách. Na počátku devadesátých let se střelnice bohužel zrušila. Často se také na lyžích jezdilo v okolí Myslivny v Kohoutovicích, kde se dalo i střílet. Další střelnice byla na Masarykově okruhu, ta už je též uzavřená.

Co jste si kladli v počátcích za cíle?
Chtěli jsme z biatlonu vytvořit rovnocenný sport se všemi náležitostmi. Chtěli jsme, aby získal co největší členskou základnu a co nejvíc ho zpopularizovat mezi lidmi.

To se ve velké míře podařilo až teď. Co říkáte na český biatlonový boom posledních let?
Biatlon si své nynější postavení poctivě vybojoval. Už dřív jsme vzhlíželi k Němcům, kde byl biatlon populární. Německo pro nás znamenalo vzor. Pak se to povedlo u nás, nyní se peníze získávají daleko snáz. Hlavní úkol je splněný.

Dlouho jste pracoval i v Mezinárodní biatlonové unii.
Ano, byl jsem nazvaný hrobař velkorážného a otec malorážného biatlonu. Dlouho jsem bojoval za střelbu z malorážných zbraní. Vždy, když jsem šel k řečnickému pultu, ostatní se chytali za hlavu. Věděli o čem budu mluvit. Nakonec jsem změnu prosadil a první roky ukázaly, že šlo o dobrý krok. Třeba hned vzrostl počet účastníků na mistrovství světa.

Proč jste za malorážku tak bojoval?
Na velkorážný biatlon nebyly střelnice a i zbraně znamenaly potíž. Fungovat s puškou, která na několik kilometrů usmrtí člověka, nebyla sranda. Bylo to obtížné sladit i se zákony. Když i teď někam přijedu, tak biatlonoví pamětníci změnu schvalují a říkají, že jsem udělal dobře.

Do biatlonu jste prosadil i kategorii žen. Proč?
Jak jsem říkal, chtěli jsme zavést plnohodnotný sport. K tomu patří i různé kategorie. Slýchal jsem, že ženské to nebudou chtít dělat, že jde o chlapskou disciplínu. Nakonec se chytly i ženy.