Už nějaký čas byl skokan z Lomnice nad Popelkou v reprezentaci nejstarší. To se ale nyní – poté, co skok opustili Čestmír Kožíšek a Viktor Polášek – v jeho třiatřiceti letech ještě prohloubilo. Současným kolegům vítězi pěti závodů světového poháru totiž většinou není ani dvacet.

„Máme super partu. Ti kluci jsou takoví, jako jsem býval já. Klidně si ze mě dělají srandu, stejně jako jsem si já kdysi dělal z Jandyse. Nikdy to ale nepřeženou,“ zmínil lyžař Dukly Liberec bývalého úspěšného reprezentanta a současného předsedu úseku skoku na lyžích Svazu lyžařů ČR Jakuba Jandu.

Česká reprezentantka ve skeletonu Anna Fernstädtová se navzdory svému onemocnění cukrovkou aktivně chystá na další sezonu.
Život naruby. Nemocná skeletonistka Fernstädtová vyhlíží tři vrcholy nové sezony

Mají na to, aby se propracovali na úroveň světového poháru?
Je potřeba, aby za tím šli, protože českých skokanů už moc není. Každý z nich na to má, ale jak to s nimi půjde dál, záleží jenom na nich. Taky bych jim přál, aby se na mě začali trošku dotahovat a vznikla větší konkurence. (usmál se)

Jste v pozici, že jim při tréninku něco poradíte?
Tak to úplně není. Každý si musí projít svým vývojem. Jde o to, jak budou makat a jak chytnou šanci za pačesy. Když to jde, tak je všechno zalité sluncem, ale pokud se nedaří, musí se sportovec kousnout. Výsledky se pak nemusí hned dostavit, je potřeba umět vydržet a být trpělivý.

Máte za sebou nelehké období, co bylo na něm bylo nejtěžší?
Za poslední dva roky to nebylo jenom koleno. Přišly i pády na hlavu. Devadesát procent skokanů by s tím už praštilo a dávno skončilo. Já jsem ale člověk, který když se mu něco nedaří, tak za tím jde. To je důvod, proč jsem u skoku zůstal. Pevně věřím, že na to ještě mám a mohu předvést nějaké pěkné výsledky.

Podle čeho tak soudíte?
Pro mě osobně je velkou motivací, že jsou ve světovém poháru ještě starší skokani a dokážou se probojovat na pódium. To mi dává naději, že když budu makat a všechno se sejde, existuje šance na dobré umístění. Českým fanouškům bych po delší době rád přinesl trochu radosti. Snad se to povede.

Ester Ledecká
Zranění Ester Ledecké? Od doktorů nemám ještě ve všem zelenou, říká

Budou tedy teď rozhovory s médii už o hlavně výsledcích a ne o zdravotních trablech?
To bych byl strašně rád… (smál se) Jenže operace kolene - to byl velký zásah. Nebyl to jen křížový vaz. Chybí mi i kousek chrupavky. Na můstku už o kolenu nevím. Na to musím zaťukat, ale při přípravě na suchu to stále cítím. Jiný už to prostě nebude. Mám taky svůj věk, i když Kasai (Japonec Noriaki Kasai skákal v minulé sezoně, kdy mu bylo 49 let – pozn. red.) ještě nejsem… Musím ale hodně naslouchat svému tělu. Nepotřebuju mít naskákáno tolik, co mladší kluci. Je dobré poznat, kdy ubrat.

Jak se cítíte před nadcházející sezonou?
Těším se na ni a také na to, až začne závodní rytmus. Kvůli tomu sport děláme. Jsem plný očekávání, i když jsem byl nedávno nemocný. Ale věřím, že až doženu tréninkové manko, bude to dobré. Kdybych teď říkal něco konkrétního, bylo by to jako věštění z křišťálové koule.

První závod SP v polské Wisle vás čeká netradičně už tento víkend. Není to moc brzo?
Z ledové stopy se skáče všude, ale bude se dopadat na umělou hmotu. Je to zvláštní, ale na druhou stranu mi to vůbec nevadí. Ze začátku zimy bývá sníh stejně vždycky hrozný a hrozí pády a úrazy. Tohle bude bezpečnější. Akorát to ztratí to zimní kouzlo, že nebude mrznout a kolem neuvidíme zasněžené kopce.

Máte dva malé syny. Jak zvládáte tréninky a soustředění dohromady s péčí o rodinku?
Na soustředění ve Slovinsku jsem možnost vzít s sebou celou rodinu. To bylo důležité a všechno fungovalo v pohodě. Když jsem sám pryč, není problém se spojit přes skrz moderní technologické pomůcky a klidně dvakrát denně si vesele povídáme.

Ester Ledecká
Triumf z Pekingu měl největší váhu. Armádním sportovcem roku se stala Ledecká

Starší syn Karel už nastoupil do první třídy. Stíháte v tomto směru pomáhat?
Všední dny nejsou úplně snadné, ale mám šikovnou manželku, která všechno zvládá a díky tomu mám čistší hlavu. (usmívá se)

Nemá Karlík snahu vás skokansky napodobovat?
Chutě měl už asi před dvěma roky. To se snažil hodně skákat na běžkách, ale už ho to pustilo. Momentálně je jedničkou hokej. Když jsem doma, tak ho u nás v Lomnici vodím vždycky v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu na tréninky. Je to úplně něco jiného, než jsem poznal. Třeba nasoukat ho do hokejové výstroje, není jako na sebe natáhnou skokanskou kombinézu. Oba nás to moc baví a Karlík se do hokeje zdravě zbláznil. Na každém tréninku je znát, jaké dělá pokroky. Třeba v bruslení.