„Turné bylo pro mě velkým povzbuzením. Že bych mohl bodovat ve třech ze čtyř závodů? Tak s tím jsem nepočítal. Jsem za to rád, skoky mě pořád baví. Závodník potřebuje dobrý výsledek, aby poznal, že na to má,“ vyprávěl Deníku Roman Koudelka, čtyřiatřicetiletý skokan na lyžích Dukly Liberec.

Roman Koudelka
Koudelka zabral. Na Turné v Innsbrucku vybojoval nejlepší umístění za čtyři roky

Kde nastala změna k lepšímu?
Bavili jsme se o tom se slovinským trenérem reprezentace Gajem Trčkem. Uklidňoval mě, že na bodovaná umístění mám a že to určitě přijde. Říkal, abych nevěšel hlavu, byl trpělivý a že se výsledky dostaví. Povedlo se to hned při první zastávce v Oberstdorfu. Tam jsem sice nepředvedl nejlepší skoky, ale někdy se to tak sejde, že je skokan o osm deset příček výš a už to na třicítku stačí.

Pomohla vám i skvělá atmosféra, jaká na německo-rakouském turné tradičně panuje?
Atmosféra byla tradičně super, ale byl jsem rozkolísaný z toho, že jsem přijel nachlazený a drželo se mě to celou dobu. Trenér si už ze mě utahoval, že budu muset skákat jenom když jsem nemocný. (smál se) Možná to má něco do sebe. V takovém stavu jsem asi tolik nepřemýšlel o skoku, ale nechal všechno plynout a nebyl jsem ve stresu.

Kouč působí i jako psycholog

Zmiňujete trenéra Trčka, je i dobrým psychologem?
I když je mladý, má toho už hodně za sebou. Navíc má Touretteův syndrom a ADHD, takže, aby zvládal určité věci, musí i sám se sebou hodně pracovat. Zkraje jsem ale vůbec nepoznal, že něco takového má. Bral jsem to tak, že je hyperaktivní jako já a že jde do všeho naplno, a to mi vyhovuje.

V čem je tedy jeho přínos?
Dokáže mě strašně vnímat. Snaží se například hledat podstatu toho, proč jsem nervóznější. Je to dosud asi jediný trenér, který na to jde jinak než jeho předchůdci. Hlavně mě do ničeho netlačí. Ví, že jsem typ člověka, který nic neošidí a maká na sto procent. V tom máme v sobě ohromnou důvěru. Cokoliv si řekneme, tak to platí, a hlavně s ním mohu mluvit o všem. Když to tak vezmu, asi na mě jako psycholog působí.

Roman KoudelkaRoman KoudelkaZdroj: Ivana Roháčková

Slovinština není s češtinou úplně příbuzná, v jaké řeči probíhá vaše komunikace?
Gaj Trček i asistent Jure Šinkovec se učí česky. To je pro mě důležité, protože to vnímám tak, že trenéři chtějí porozumět nejen řeči, ale i naší mentalitě. Většinou komunikujeme anglicky, což pomohlo i mně, protože jsem zvyklý spíš na němčinu. Začínám se díky tomu zdokonalovat. Když narazíme na nějaký překladatelský problém, tak ho vždycky nějak vyřešíme. Není mezi námi jazyková bariéra.

Vašeho návratu na bodované příčky si jistě všimli vaši soupeři. Jaké jste měl ohlasy?
Hodně lidí mi to přálo a bylo to příjemný. (usmívá se) Ohlasy jsem měl už při podzimním úvodu světového poháru, protože bylo znát, že jsme udělali ohromný kus práce. Akorát to nebylo vidět na výsledcích.

Tomáš Portyk
Chtěl to zkoušet dál, nespal, trápil se. Portyk promluvil o konci kariéry

A co ocenění od vašich synů, jistě se dívali na televizní přenosy…
Sedmiletý Karel mává před obrazovkou českou vlajkou, tříletého Adama to ještě moc nebere. Někdy je nadšený, jindy závody ani nesleduje. Vnímá to, ale je mu to zatím jedno. (usmívá se)

Ještě tento týden vyrážíte na další turné do Polska. Prozraďte, co vás tam čeká?
Začíná se v pátek kvalifikací na nedělní závod ve Wisle. V sobotu se skáčou supertýmy, ale tam z našich nikdo další nebude, takže se budu dívat. Následuje Szczyrk a na závěr Zakopane. Tam jsou i družstva, kde bychom měli český tým postavit. Docela se těším.