Jak se cítíte?
Už dobře. Dobelhala jsem se až k 11. kilometru na charitativním běhu v Bratislavě. Běžela jsem s ortézou a nic mě nebolelo. Ani po rehabilitaci po cvičení s míči nic a rozsah vypadá docela dobře.

Co přesně doktor Frei provedl?
Nebyl to pro mě složitý zákrok, dělal se artroskopicky. Neměla jsem nic zničeného, jen všechno hrozně volné. Stahovali mi to vstřebatelnými skobičkami a udělali val, přes který už by ten kloub neměl vyskočit. Hned druhý den ráno jsem šla domů.

Operace už byla nevyhnutelná?
Nemohla jsem na rameno při závodech myslet, a proto mi vypadávalo. Při velké únavě byla velká šance, že se to stane i při menším pádu. I ve Španělsku (finále Světového poháru, kde si zajistila celkové 2. místo) mi vylítlo, ale mohla jsem
s tím jet. Zvažovali jsme i operaci hned v sezoně, pokud by to víc zlobilo.

Bolelo to?
Pár dní. Nemohla jsem dojít ani k autu, to mě překvapilo. Spíš jsem byla naštvaná: Jé, já už nechci zase další potíže… Neumím spát na zádech, to mi vadilo, probouzela jsem se.

Co jste ve vynuceném volnu ještě stihla?
Byla jsem na tenisovém turnaji na Štvanici, znám se s Andreou Hlaváčkovou a Luckou Hradeckou, líbilo se mi to. Doma jsem natřela železný stůl. Dostala jsem nové kolo, ale nemohla jsem se rozjet, museli mě držet. Ujela jsem deset kiláků po rovince podél řeky. Měla jsem čas na koně, ale jen ho čistit, nejezdila jsem.

Přípravu na další sezonu stihnete?
Teď se začnu rozhýbávat, do posilovny se přestanu chodit jenom koukat. Za čtyři měsíce od operace bych měla jezdit. V srpnu pojedu do Norska, kde budu chodit nahoru za trolly, rybařit a pak na sníh. Jako obvykle do Saas-Fee nebo na Passo Stelvio. A jestli za rok přijde na řadu také pravé rameno? Nevím. Je to nasnadě.

TOMÁŠ NOVÁK