Úvod ve Finsku vás musel potěšit. Je to tak?

Nečekal jsem, že budu tak vysoko, ale hodně soupeřů tam mělo z můstku respekt. Předvedl jsem nejlepší skok a vyrážel ze šestého místa. Všechno se tam sešlo, byla to bomba.

Za výkony v Kuusamu jste obdržel od mezinárodní federace FIS ocenění „Sportovec týdne“. Čekal jste to?

Ne, vůbec ne. Bylo to poprvé a snad ne naposledy. Je to povzbuzující a vážím si toho. Ale závodníků, kteří mohli být vyhlášeni, bylo víc. Rakušan Mario Seidl premiérově vyhrál Světový pohár, takže bych čekal, že vyberou spíš jeho. U mě asi vzali v úvahu, že jsem loni jezdil kolem dvacátého místa a najednou jsem skončil čtvrtý, a k tomu přidali páté místo ze štafety.

Užíval jste si překvapivý výsledek?

Dostal jsem spoustu blahopřejných vzkazů. Nakoplo mě to, ale hned druhý den jsme se přesouvali do Norska, takže jsem už víc myslel na další závod.

Proč to tam nešlo jako o týden dřív?

Můstky v Lillehammeru nemám moc v oblibě, přesto jsem se v tréninku držel v desítce. Jenže v závodě mi v hlavě bliklo. Druhý den se to opakovalo, a to mě srazilo. Asi jsem na sebe vyvinul zbytečný tlak. Je to ponaučení do dalších závodů. Chci pravidelně bodovat.

Hledáte recept, jak se dostat do pohody?

Domluvil jsem si schůzku s mentálním koučem. Určitě spolu zajdeme na dobrý oběd a trochu si popovídáme.

Velkým problémem je i to, že nemůžete trénovat na domácích můstcích, že?

V pauze, jako je teď, bylo vždy fajn vyrazit do Harrachova. Já to tam mám autem čtyřicet minut. To je mnohem lepší, než se šest hodin trmácet někam do Rakouska nebo Německa. Jsme otrávení, když musíme pořád někam cestovat. Můžeme jen doufat, že se situace zlepší.

Šest hodin v autě, to je dlouhá doba…

Hned, jak vyjedeme z Liberce, většinou si nasadím sluchátka a snažím se rychle usnout. Cesta aspoň líp uteče.

Příště závodíte až před Vánocemi. Jaký máte plán pro následující dny?

Nejraději bych šel na start hned, ale bohužel máme třítýdenní pauzu. Věřím, že mi to půjde, navážu na Kuusamo a propadák z Norska mě posílí. Navíc je Ramsau moje oblíbená destinace.

Co během volna stihnete?

Pobudu chvíli doma v Lomnici nad Popelkou a máma mi něco dobrého upeče. (směje se)

Na jaké maminčiny pochoutky se nejvíc těšíte?

Nevím, co připraví, ale vždycky, když jsem odjížděl na delší soustředění, tak mi napekla muffiny. Ty zmizí hned.