Vrcholem letošní sezony byly olympijské hry. Jak hodnotíte vystoupení českých biatlonistů v Koreji?

Podle mého je to stoprocentní úspěch. Podařilo se nám udržet výkonnost na nejvyšší úrovni, což potvrzuje i zisk dvou medailí, o tři čtyři další jsme reálně usilovali. Pravdou je, že jsme do Koreje odlétali pod velkým tlakem, všichni od nás medaile čekali tak nějak automaticky. Ale musíme si přiznat, že Soči bylo z našeho pohledu mimořádné. Hodně se tomu letos přiblížili Švédové, ten jejich příběh je v mnohém podobný našemu.

Když už jsme zmínili hry v Soči, zvedl se po nich zájem o biatlon a jeho finanční zabezpečení?

Jednoznačně jsme se posunuli do naprosto jiného levelu. Vzrostla členská základna i rozpočet svazu. My jsme z peněz, se kterými pracujeme, investovali 75 až 80 procent právě do dětí. Do materiálního vybavení, zbraní, lyží, protože biatlon je finančně podobně náročný jako hokej. Proto veškerý zvýšený příjem směrujeme do mládeže jako investici do budoucna.

Přesto se zdá, jako by letošní sezona znamenala trošičku ústup ze slávy.

Víte, my jsme tři roky před tím neměli prakticky žádné problémy. A před letošní sezonou se to všechno tak nějak nakumulovalo. V létě měli ohromné zdravotní problémy Ondřej Moravec, Eva Puskarčíková a především Gabriela Koukalová, která nakonec musela celou sezonu vynechat. Ne každý rok se vám podaří odjet v optimální pohodě, ale uvědomte si také, jaká je ve světovém biatlonu obrovská konkurence. Vždyť například v Koreji v mužské kategorii získalo dvanáct individuálních medailí jedenáct biatlonistů. Proto si myslím, že naše výkony nebyly úplně špatné.

Určitě už ale začínáte pociťovat nutnost generační obměny reprezentace. Především u mužů, kde už konec kariéry oznámil Jaroslav Soukup. Neobáváte se propadu českého biatlonu?

Určitě ne. Velkou budoucnost věštím Adamu Václavíkovi, v juniorech máme velké talenty Vítězslava Horniga, Tomáše Mikysku a Mikuláše Karlíka. Bude to samozřejmě nějakou dobu trvat, kluci musí na sobě hodně pracovat, ale já věřím, že se dokážou prosadit. Jak jsem již naznačil, vzorem by nám mohla být švédská cesta.

V ženském týmu asi takové problémy nemáte. Už druhým rokem o sobě dává vědět talentovaná Markéta Davidová, prosazovat se začala i Jessica Jislová…

Markéta je bezesporu obrovský talent. U ní však platí to samé, co u juniorů. Musí poctivě pracovat na dalším zlepšování. Jessica začíná prodávat své schopnosti, svůj velmi vysoký standard předvádí Veronika Vítková. Letošní sezona tolik nevyšla Evě Puskarčíkové, která doplatila na zraněné rameno v létě. U ní jsem přesvědčen, že nás dokáže v budoucnu ještě více potěšit. Tento rok by určitě ráda vymazala z paměti Lucie Charvátová, na které bylo vidět, jak se trápí. Lucka by potřebovala shodit pár kilo, dát se do kupy psychicky a zapracovat na střelbě.

Obavy o český biatlon do budoucna tedy nemáte?

Už jsem hovořil o velkých očekáváních veřejnosti. Ale my jsme stále malý skromný sport. Pohybuje se v něm omezený počet lidí, trenérů i sportovců, kteří svůj sport dělají s láskou. Jsme taková velká rodina, která si váží každého úspěchu. Takoví chceme zůstat i nadále. Budeme se stále primárně zaměřovat na mládež, do které vkládáme naděje, že jednou vychováme další medailisty z největších akcích.