Kdy se objevíte na lyžích?
Nevím. Může to být za měsíc a může to být za tři měsíce. Na prvním místě je zdraví, momentálně rehabilituji. A je to na dlouhé lokte.
Co se stalo?
Začalo to minulý rok. Na podzim mi lékaři začali čistit zničenou chrupavku v kolenech. Přes bolest jsem fungovala a až potom jsem řešila, kde je problém.
A už jste to zjistila?
Naštěstí ano. Řešil se následek problému, tedy zničená chrupavka. A ne ta příčina. Patela mi drhla o stehenní kost a drtilo se mi to tam. Lékaři mi nařezali postranní vaz a patela zapadla do kolenní jamky.
Na operační sál asi nemáte příjemné vzpomínky, že?
Nebylo to příjemné období. Tři operace byly zbytečné a ztratila jsem spoustu času. Alespoň tak mi to podali lékaři Větvička, Hanus a Frei.
Poslední zákrok už dopadl dobře?
Zatím se udělalo jen levé koleno a hned jsem pocítila úlevu. Předtím mě to bolelo vlastně pořád, i když jsem ležela.
Během léta jste tedy netrénovala?
Dělala jsem, co šlo. Bazén, posilovna. Ale spíš jsem běhala po doktorech, z injekce na injekci. Byl to takový rok hrůzy… Fakt jsem tím ztratila spoustu času.
Šlo o nejhorší zranění, které vás potkalo?
Já vždy říkám, že bych na to měla být zvyklá, protože náš sport je adrenalinový. Jenže to spadnete, zlomíte si ruku nebo nohu a zhruba víte, kdy se vrátíte na svah. Tohle období bylo složité právě v té nejistotě.
Jak náročné to bylo psychicky?
Strašně moc. Pořád doufáte v lepší zítřky, které pořád nepřichází. Teď snad konečně přišly. A za to jsem hrozně ráda.