Za sebou má úspěšné listopadové vystoupení ve finském středisku Levi, kde ve slalomu světového poháru skončila dvanáctá a desátá.

„Přejížděli jsme z místa na místo, kde se dalo trénovat. Nebylo to jednoduché, protože každou chvíli přicházely zprávy, že se některá země zavírá. Myslím, že za celou dobu jsem byla asi na čtyřech covidových testech,“ líčila.

Proč jí to v Levi jde?

V Levi se jí nadmíru dařilo a téměř vyrovnala své nejlepší umístění, kterým je z loňska devátá příčka právě z Levi. Proč se jí na severu tak daří, ovšem pořádně neví. „Možná je to tím, že jsem tam v roce 2013 poprvé v kariéře ve svěťáku bodovala. Je to můj oblíbený kopec, líbí se mi profil, ale proč mi to v Levi vychází, nedokážu fakt vysvětlit,“ smála se. 

Osmadvacetiletá slalomářka má česko-slovenské kořeny. Maminka odešla studovat na Slovensko, kde poznala manžela. Martina má jako místo narození uvedený Třinec. 

Zkraje jezdila ve slovenských barvách, ale lepší podmínky nalezla v maminčině vlasti.

„Lidé se mě na to ptají, ale možnost závodit jsem dostala v Česku. Jsem šťastná, že mohu dělat, co mě baví. Rozhodlo se o tom, když mi bylo šestnáct let,“ vykládala. 

Nyní krátce odpočívá. Doma ji čeká kondiční trénink a za pár dní zamíří zase do Itálie. Pojede tam dva slalomy evropského poháru. Další start elitního seriálu pak přijde až koncem roku v rakouském Semmeringu.

Světové body sbírá jen ve slalomu. „Jde mi nejlíp, zaměřuju se na něj. V obřáku jsem se nikdy nedostala do třicítky, ale mám ho ráda a baví mě. Ještě bych ho někdy chtěla pořádně vyzkoušet,“ přemítala.

Rada od Petry Vlhové

Dřív v českém týmu lyžovala po boku Šárky Strachové, na tratích se střetávala se Slovenkou Veronikou Zuzulovou. V Česku se teď všechno točí okolo Ester Ledecké, ale Martina si nemyslí, že by žila v něčím stínu. „To neřeším. Mám svoje cíle.“

Z Liptovského Mikuláše se zná s o tři roky mladší Petrou Vlhovou. A považte, s lídryní průběžného pořadí SP vyrůstaly na jednom sídlišti. Možná i díky tomu jí v Levi předala informace o trati.

Martina pak věděla, co ji čeká, a mohla si víc dovolit. „Neměla s tím problém. Poradila mi už víckrát. Ale mohu se obrátit i na jiné soupeřky. Většinou nikdo nedělá tajnosti,“ prozradila dvojnásobná olympionička. 

Spoléhá na skromnější podmínky než hvězdy zasněžených svahů. Opírá se o tým, jehož hlavní postavou je trenér a zároveň servisák Andrej Prevuzňák. Telefonicky ovšem všechno konzultuje s otcem, který ji vedl v začátcích.

„Mým přáním je jezdit naplno, abych zvládala to, na co mám. Pak to bude dobré,“ dodala.