Symbolicky právě v italské Anterselvě, kde získal dva individuální cenné kovy. Nedávno sedmatřicetiletý rodák z Ústí nad Orlicí má z mistrovství světa kompletní medailovou sbírku.

Zlato vybojoval jako člen smíšené štafety v roce 2015 v Kontiolahti. O osm let dříve, kdy biatlon ještě tolik lidí nesledovalo, slavil stříbro ze sprintu a bronz z vytrvalostního závodu. Stalo se tak v Anterselvě.

Schválně, pamatujete to někdo? Ve stříbrném sprintu podlehl pouze Olemu Einaru Bjørndalenovi. „Tady hraje roli i nadmořská výška. Já byl mladý kluk a srovnal se s ní dobře. Ale spousta těch starších, těžších vah to měla složitější,“ ohlíží se do historie Michal Šlesingr.

Tehdy ještě neměl zdaleka tolik fanoušků, to všechno včetně stinné stránky „haterů“ na sociálních sítích začalo později.

Slzy nebudou

Ale zpět k Šlesingrově závodění. „Myslím, že v Kontiolahti v roce 2015 jsem na tom byl běžecky ještě trochu líp. A startovní pole bylo vyrovnanější než v Anterselvě, individuální cenné kovy mi tam ale těsně utekly,“ dodal juniorský mistr světa z roku 2002 na svazových stránkách.

Nyní se tedy do Anterselvy vrací. Jak sám před sezonou vyhlásil, na poslední mistrovství světa. „Slzy nebudou. Ale mám to tady rád, líbí se mi příroda a panoramata. Anterselva patří mezi nejhezčí areály, které objíždíme. Kvůli nadmořské výšce je to pro všechny náročné, ale zároveň hezké,“ těší se český reprezentant na závody.

Největší šanci na nominaci do závodu má díky svým zkušenostem ve štafetě.

I přesto, že na soustředění do Ridnaun dorazil až o týden později. „Po Pokljuce (poslední závody SP pozn. aut.) mě začalo bolet v krku, pak to přešlo do rýmy. Dutiny pořád nejsou úplně v pořádku, ale lepší se to,“ prozradil Šlesingr.

Nezbývá než věřit, že lepší to bude i na trati (a na střelnici).