Některý laik to možná ani nevnímá. Všichni sviští na prknech. Jenže se jedná o tři různá odvětví, která se jezdí na jiném materiálu, závodníci jsou jinak oblečení a každá disciplína vyžaduje jiný způsob tréninku. Přesto se jim souhrnně říká snowboarding.

Patří pod něj tři úplně odlišné sporty - freestyle snowboarding, alpský snowboarding a snowboardcross. Čechům, respektive Češkám se v něm nebývale daří. Už to ale nejsou jen slavné závodnice Eva Adamczyková, Ester Ledecká a Šárka Pančochová.

Eva Samková (provdaná Adamczyková) na Lipně
Jak si Češi (ne)zamilovali snowboard. Adamczyková by před lety nesměla na svah

Když se tyto dívky před deseti lety objevily na olympiádě v Soči a prvně jmenovaná získala zlatou medaili (Ledecká přidala dvě v Pchjongčchangu a Pekingu), začala snowboarding vnímat i širší sportovní veřejnost.

Podle Miroslava Schimmera, předsedy Rady úseku snowboardingu SLČR, je snowboarding tak trochu životní styl. „Sportu je však potřeba něco obětovat. Je to stejná dřina jako v každém jiném odvětví,“ říká.

Tajemství úspěchu u dětí? Nezávodit, bavit se

V Česku se této disciplíně - zcela určitě pod vlivem olympijských vítězek - začalo dařit. „Dvakrát za sezonu se snažíme uspořádat pro mládež společné závody všech kategorií, přičemž si děti mají možnost vyzkoušet i disciplíny, kterými se nezabývají,“ prozradil Schimmer.

Jaké jsou odměny ve snowboardcrossu?

Za přední umístění inkasují závodníci od FIS prize money. Sice nejsou tak vysoké jako ve sjezdovém lyžování, ale za zmínku stojí, že v této sezoně dostává vítěz 13 500 švýcarských franků (asi 360 tisíc korun). Snowboardcross je tak na stejné úrovni jako freestyle lyžování.

„Ono se předem neví, jak se jedenáctileté dítě vyvine a jakou bude mít za pár let postavu. Každá disciplína potřebuje jiný somatotyp, a proto se snažíme jít cestou, aby se děti seznámily se všemi druhy snowboardingu,“ pokračuje.

„Takové závodění je baví, poznají něco jiného než to, co stabilně trénují. Je to pro ně zpestření a díky tomu získávají všestrannost. Může se stát, že při tom někoho napadne, že by nebylo od věci zaměřit se na něco jiného. Dítě tak třeba najde svou parketu,“ přemítá Schimmer.

Jeho výhodou je skutečnost, že v tomto sportu nemá minulost. Závodil totiž na lyžích a poučil se z chyb, ke kterým u lyžařských sportů dochází, jako je tlak rodičů na výkonnost a pořádání závodů v dětském věku.

Snowboardistka Vanessa Volopichová získala bronz na Olympijských hrách mládeže.
Dcera modelky má bronz. Je to překvapení, říká snowboardistka Volopichová

„V předžákovských kategoriích se nesoustřeďujeme na závodění, ale na to, aby děti jezdily pro radost, naučily se techniku v hlubokém sněhu, ve snowparcích, ve volném terénu. Ať se vyblbnou. Hlavní je, aby je sport bavil,“ vykládá Schimmer.

Děti od snowboardingu neodcházejí

„Jakmile je do toho tlačíte, tak se často stává, že v patnácti skončí. To je právě případ sjezdového lyžování. Jsme jeden z mála sportů, kdy je juniorská skupina stejně početná jako žákovská. Děti od snowboardingu neodcházejí, a to považuju za strašně důležitý faktor,“ zdůrazňuje.

V juniorech je tím pádem silná konkurence a závodníci se zlepšují. „Do deseti let mě žádné závody nezajímají. Ať si děti skáčou někde za stodolou. Až přijde čas, budou na závody těšit. Vůbec nic jim neuteče,“ pokračuje. „Víme, že v mládeži máme velký potenciál, a vidíme v ní kvalitu. A už se to projevuje. Nemáme jen absolutní špičky, kterou představují Šárka, Eva nebo Ester. V každé disciplíně je dohánějí mladší závodníci,“ vykládá.

Eva Adamczyková před MS 2023.
Adamczyková, královna s knírkem. Jak šel čas s medailemi, koňmi i zraněními

„Ti už vyrostli ze systému, který jsme nastolili před nějakými osmi lety. Trenéři pracují zodpovědně a s nadšením a výsledky jsou vidět. Nemám obavy, že až současné hvězdy za pár let skončí, tak po nich zůstane prázdno. Mladí jsou schopní nahradit silnou generaci,“ předpovídá.

Zapamatujme si jména Zuzana Maděrová, Kryštof Choura, Vanessa Volopichová, Jakub Hroneš, Laura Záveská, Sára Strnadová, Karolína Hrůšová, Kristián Salač či Matyáš Turínský. Prosazují se do špičky a už v ní podstatě jsou.

Půltucet českých snowboardových nadějí

Kristian Salač (22 let)

freestyle snowboarding

Poprvé dal o sobě výrazně vědět na domácím SP 2022 ve Špindlerově Mlýně, kde obsadil 12. místo. Loni se premiérově představil na MS v gruzínském Bakuriani. A hned způsobil pořádný humbuk, když v Big Airu postoupil do finále. Do poslední chvíle bojoval o medaili a nakonec skončil pátý. Zapsal tak historicky nejlepší mužský výsledek na MS.

Zuzana Maděrová (20 let)

alpský snowboarding

Dvojnásobná medailistka z loňského mistrovství světa juniorů v Bansku. Jejím dosavadním největším úspěchem mezi dospělými bylo v lednu druhé místo v paralelním obřím slalomu v Simonhöhe, čímž se poprvé v kariéře dostala ve SP na stupně vítězů.

Jakub Hroneš (19 let)

freestyle snowboarding

Už v sedmnácti se blýskl nevídaným kouskem, když jako první na světě skočil a ustál trik Cab 1800 s double tail grabem. Od té doby se pravidelně prosazuje mezi elitou. V roce 2022 si z Evropského olympijského festivalu mládeže ve Finsku odvezl ze dvou startů dvě medaile, když ovládl slopestyle a v Big Airu skončil stříbrný.

Laura Záveská (17 let)

freestyle snowboarding

Na start ve SP ještě čeká, zato v Evropském poháru už její hvězda naplno zazářila. Na kontě má v sedmnácti tři výhry a jedno třetí místo. Její silnější disciplínou je Big Air, v němž na posledních dvou juniorských MS skončila vždy v elitní desítce. A na tom letošním patří do okruhu největších favoritek.

Vanessa Volopichová (16 let)

freestyle snowboarding

Loni coby patnáctiletá šokovala, když se na svém premiérovém MS v Gruzii probojovala v disciplíně Big Air mezi deset nejlepších. Ve slopestylu pak obsadila shodné deváté místo na juniorském šampionátu na Novém Zélandu. Připsala si i triumf v Evropském poháru a zkraje ledna přivezla bronz z olympijských her mládeže v Koreji.

Karolína Hrůšová (16 let)

snowboardcross

Platí za jeden z největších příslibů kontaktní disciplíny. Začátkem března si při neúčasti Evy Adamczykové dojela pro český titul. Toto vítězství společně se stabilní výkonností v Evropském poháru, kde atakovala stupně vítězů, jí vynesly nominaci do závodů elitního SP.

Snowparky jsou bez sněhu, přednost mají sjezdovky

Ne všechno ve snowboardingu běží jak na drátkách. Největší problémy jsou s tratěmi a pochopitelně se sněhem. Smutným příkladem je zrušení freestyleového světového poháru ve Špindlerově Mlýně, kde se měl konat Snowjam ve slopestylu.

„Sněhu ubývá a vyrobit ho pro snowparky je finančně náročné. Přednost mají vždycky sjezdovky, teprve pak se dostane na snowboarding. Pokud chceme mít připravené podmínky, musíme za to zaplatit,“ říká předseda úseku snowboardingu Svazu lyžařů ČR Miroslav Schimmer.

Oblíbený SnowJam se letos konat nebude.
Teplá zima kosí zimní akce. Špindlerův Mlýn přišel o SP ve snowboardingu

Zažíváme teplejší zimy. Co s tím?
Ještě možná před deseti roky bylo sněhu dost. Jenže v posledních letech nastal zásadní problém. Sníh nenapadne, a když ano, tak kvůli teplému počasí rychle zmizí. Teď se musí vyrobit, tedy pokud přijde mráz. Nastříkat kopec je kvůli cenám energií hrozně drahé. Za kubík sněhu se třeba platí 80 nebo 90 korun, což je s daní stovka. To je šílený a peníze na to v podstatě nejsou…

Vzpomínka na doby minulé

Snowboarding je relativně mladým sportem. Jeho zařazením v roce do olympijského programu v Naganu 1998 nastala jeho nová etapa. Musel se přizpůsobit pravidlům MOV jak na straně kvalifikačních kritérií pro účast na Hrách, tak mezinárodnímu antidopingovému systému WADA. Neobešlo se to bez problémů. Uplynulo čtvrtstoletí a čeští snowboardisté se vypracovali do absolutní špičky. Patří mezi nejúspěšnější tuzemské sportovce a pravidelně vozí medaile z olympijských her, šampionátů dospělých i juniorů a Světových pohárů.

Jak těžké je přesvědčit zodpovědné orgány, aby vašemu sportu pomohly?
Je to tak, že hokejista potřebuje led, fotbalista vyhřívaný trávník, plavec teplo v bazénu a my sníh na kopcích. Zatímco u jmenovaných sportů jsou náklady pochopitelné, my se snažíme vysvětlit, že dřív se o sníh starala příroda, teď musejí i do snowparků přijít peníze.

I v Alpách je kvůli nedostatku sněhu tlačenice. Jak to řešíte s tréninkem reprezentace?
Snowboardcrossaři a freestylisté byli v létě na Novém Zélandu a v Austrálii. Také je možné trénovat v Jižní Americe. Super podmínky jsou v létě v Argentině, ale tam je to šíleně drahé. V Chile se zase může stát, že přijdou monzuny a ze tří týdnů se dá jezdit jen dva dny. Klidně tam deset dní proprší nebo napadnou dva metry sněhu, což vyjde nastejno. Je to složité, a tak snowboarding začal využívat haly.

Jak se daří vytvářet podmínky pro mladé závodníky?
Vybrali jsme tři resorty, v nichž je prostor pro trénink. Na Dolní Moravě se tradičně staví snowboardcrossová trať. Špindl a Vítkovice jsou určené pro freestyle. Na Božím Daru se dá dělat oboje a co se týká alpského snowboardingu, tak ten má výhodu, že nepotřebuje speciální trať a dá se provozovat na sjezdovkách s lyžaři. Navíc se na jaře Božím Daru otevře letní centrum s nafukovacími bagy na skákání. Nahradí to drahá letní soustředění v zahraničí.

Eva Adamczyková se po taneční pauze vrací ke snowboardcrossu
KVÍZ: Adamczyková na prkně i na parketu. Jak dobře znáte hvězdu ze snowboardu?

Vybavení není levné, existuje nějaká pomoc pro začínající snowboardisty?
Ze začátku se dá jezdit na čemkoliv. Teprve až dítě začne závodit, je potřeba mu pořídit odpovídající náčiní. Kompletní výbava včetně oblečení a prkna na snowboardcross vyjde zhruba na sedmdesát tisíc. To je samozřejmě hodně. Situace se v řadě případů řeší tak, že se v rámci jednotlivých klubů využívají pro trénink mladších závodníků starší prkna a nebo si lze od snowboardových firem zapůjčit testovací snowboardy. V tom je náš sport komunitní, lidé spolu hodně drží a i díky tomu nám talentovaná mládež neutíká. Nicméně pro úspěch je stejně jako u jiných sportů základem perfektní materiál.

Co vám dělá radost?
Třeba i to, že nám daří se spolupráce se zahraničím. Freestylisté jezdí s Rakušany. Snowboardcrossaři mají společné tréninky se Slováky. Tvoří se mezinárodní týmy, trénuje se větších skupinách. Výhodná je i větší konkurence a díky ní se mladí sportovci zlepšují. Při takových spojeních je výhodou i to, že jedna země do týmu dodá třeba maséra a fyzioterapeuta a druhá trenéra nebo servisáka.