Jste spokojená s průběhem přípravy? Strávila jste delší dobu v zahraničí.

Soustředění na Novém Zélandu bylo moc fajn. Velkou výhodou bylo sedm týdnů intenzivní přípravy, takže byl čas opravdu na všechno. A nikdo mě nerozptyloval. (usměje se)

Co říkáte na technologické vychytávky, které vás chránily před tamním klimatem?

Bylo to zajímavé, občas i komické. Nosili jsme ochranné oranžové brýle a čepice, vždy jsme je museli mít na určitou dobu na sobě. Pak se ale stalo, že jsme potřebovali jít do banky vybrat peníze, přičemž místní ochranka se na nás zaměřila a hned nařídila, abychom si věci odložili.

Trenér mluvil i o sledování fyzických a zdravotních statistik. Co to obnášelo?

Dostali jsme hodinky, pás a magnety. Sledovali nám všechno od tepové frekvence až po tělesnou teplotu. Nikdy předtím jsem netušila, že třeba ve tři ráno má člověk teplotu 33 stupňů. (směje se)

Zaujalo vás i něco dalšího mimo sport?

Tučňáky jsem bohužel neviděla. Ale jak říká trenér: byla to taková cesta kolem světa. Viděli jsme tuleně, v Chile jsme měli možnost bydlení ve třech tisících metrech a v Argentině jsme se koupali v oceánu. Bylo toho dost.

Zpátky ke sportu. Trenér říká, že jste v životní formě. Souhlasíte s tím, nebo je to moc troufalé?

Cítím se dobře. Trenér si vždy něco najde. Vsadím se, že příští rok bude opět říkat, že jsem nikdy tak dobře nejezdila. Ale to je přirozené. Pokud člověk trénuje, tak se o něco zlepšuje každým rokem.

Vrcholem bude olympiáda. Co byste řekla na možnost dělat vlajkonoše?

Já? Nikdo by mě nezvolil, jsou tam lepší kandidáti, kteří si takovou příležitost zaslouží. Ale byla by to obrovská čest a pocta, prostě krásná věc. Ale podle mě jsem ještě mladá a přihlouplá. (směje se)

Máte odpověď na otázku, zda obhájíte zlato?

Lidé mi říkají, že jednou už jsem vyhrála. Buď se mohu zlepšit, nebo vítězství ze Soči zůstane mým jediným. Ale já i celý můj tým dáváme do tréninku maximum energie.