„Jedná se o milník v zabezpečení našich družstev, který usnadní práci zejména servismanům. Teď mají zázemí srovnatelné s velkými týmy,“ říká Lukáš Sacher, ředitel Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR.

Servisní vůz zakoupil svaz od švýcarské reprezentace. Jaké jsou jeho parametry? Na délku měří necelých jedenáct metrů, široký je 2,5 metry a vysoký je čtyři metry.

„O speciální vnitřní vestavbu se postarali předchozí majitelé, kteří vytvořili šest pracovních míst, vybavili auto boxem na lyže, do nějž se vejde 290 párů. Abychom auto mohli využívat, potřebujeme ho v místě závodu připojit na elektřinu, proto s sebou vozíme 70 metrů kabelů,“ říká Martin Blaschke, šéf českého servisního týmu.

Šetří čas, energii i zdraví

Servisní kamion měla reprezentace poprvé k dispozici při závodech světového poháru v Drážďanech. První skutečně ostrou zkouškou ale projde až při nadcházející sérii Tour de Ski, která není náročná pouze pro závodníky, ale i pro členy servisního týmu.

Od 1. do 10. ledna budou servisáci připravovat lyže na 16 závodů, čekají je pouze dva volné dny a zvládnout budou muset i přesuny mezi závodními lokalitami. „Pro naši práci má servisní náklaďák tři zásadní přínosy – šetří nám čas, energii a také zdraví,“ upozorňuje Blaschke.

„Teď už nemusíme všechno přenášet v bednách z dodávek do buněk, kde jsme mazali lyže, všechno stále vybalovat a zabalovat, vybíhat z tepla do zimy. Ono se to nezdá, ale nese to s sebou zdravotní důsledky, které se projevují v průběhu let. Další výhodou je, že náklaďák je vybavený kvalitním odsáváním, které jsme doplnili čističkou vzduchu, takže teď pracujeme v daleko čistším prostředí. A důležitý je i komfort – přesně víme, co kde máme, kam je potřeba sáhnout,“ pochvaluje si vedoucí servisu.

Nedá se sice předpokládat, že by nové zázemí vystřelilo české reprezentanty do čela výsledkových listin, přiblíží je ovšem podmínkám světové špičky. „Když budu připravovat lyže ve stejné chvíli v buňce nebo v kamionu, namažu je stejně. Důležitý je ale komfort, ušetřené síly a čas, které můžeme využít třeba pro testování lyží, s čímž jsme doteď časově trochu bojovali. Když na to teď budeme mít prostor, mohou být lyže o setinky nebo desetinky lepší,“ míní Blaschke.

„Samozřejmě se teď budeme chtít ukázat v co nejlepším světle. Všichni chceme dokázat, že jsme si kamion zasloužili, což je samozřejmě také o sportovcích, protože bez nich by kamion nebyl. Je to týmová práce,“ doplňuje.

Jak se bude jmenovat?

Součástí kvalifikace pro práci v servisu je nově i řidičský průkaz skupiny C. Ten si v létě zařídili čtyři členové týmu. „Musím říct, že se s ním jezdí dobře. Čekal jsem, že to bude náročnější. Akorát na dálnici to bude asi trochu nuda. Může se s ním jet maximálně 90 km/h, což bude při cestách do Skandinávie zdlouhavé. A také musíme dávat pozor na silný vítr, protože lyže i vosky jsou lehké a nástavba vlastně nic neváží,“ vysvětluje šéf servisního týmu.

Neformálním křtem prošel kamion před Vánoci v Německu. Ten formální ho ale teprve čeká: vůz totiž zatím nemá jméno. „Už jsme nad ním přemýšleli, ale zatím jsme na nic zajímavého nepřišli. Chvíli jsme zvažovali Mildu, protože to je pojmenování hlasu, který máme v navigaci, ale to je zatím jen pracovní název. Tak tomu necháváme volný průběh. Ono pak v průběhu sezony jméno nějak vyplyne ze situace.“

Největší týmy z Norska, Švédska, Finska či Ruska mají servisní kamiony, které se vysouvají do stran i vzhůru a jsou tak dvoupatrové. V tom ale Martin Blaschke velkou výhodu nespatřuje.

„My máme k dispozici to samé, jen v menší verzi. Velmoci mají větší týmy, mají víc závodníků, a tak potřebují víc servisních míst a víc materiálu i lyží. Z praktického hlediska nevidím velký rozdíl,“ uzavírá vedoucí servisu.