Od zvláštního zpravodaje Deníku

Už se umí usmát, uvolní se. Přitom zůstává přemýšlivá i ambiciózní. „Na spoustu věcí pohlížím jinak než dřív, tolik ty závody neřeším. Ale cílů a met mám spoustu,“ říká 26letá Šárka Záhrobská. Jedna z nejlepších slalomářek se právě prohání na sjezdovkách, do začátku její deváté sezony ve světovém poháru zbývají tři týdny.

Jak se vám lyžuje v tak měkkém sněhu?

I když se to upraví, nedá se jezdit úplně naplno, protože to je nebezpečné. Na druhou stranu dnes bylo úplně pohádkové počasí a jsme zimní sport. K tomu padání sněhu patří. Vždycky se v tom něco dělat dá.

Jezdíte tedy na údržbu?


To ani ne. Ale pak když ten sníh bude tvrdý, přijde vám to jako brnkačka, protože vás povede a podrží.

Jaké podmínky máte nejradši?


Musí být vidět. Ne když při difúzním světle nevidíte pod nohy a všechno máte placaté. Mám ráda tvrdé tratě. Ani led mi nijak zvlášť nevadí, ani umělý sníh. A při závodech měkko nebývá.

Co vám dává po čtyřech měsících spolupráce trenér Pavel Šťastný?


Přinesl plno nových věcí. Spousta trenérů vidí, že je něco špatně, ale neumí poradit, jak to udělat jinak. Pavel umí výborně navést přes jiná cvičení, abyste pochopili ten pohyb. V obřáku jsme začínali znovu od nuly, strávili jsme strašně moc jízd a hodin takzvanými drills. To jsou cvičení mimo brány, hodně s hůlkami. Jezdili jsme na kratších slalomkách.

Chválil vás. Říkal, že jezdíte jako baletka…


Naštěstí prý tak už nevypadám… Mám tam daleko víc dynamiky a vypadá to silověji. Ale pořád mám úžasný cit pro skluz, nereju tam. Vím přesně, kolik a kde síly použít.

Střídáte váš lepší slalom a horší obří slalom pravidelně?


Ne, tedy s výjimkou haly, kde se nic jiného než slalom jezdit nedá. Míváme jen třídenní bloky obřák nebo slalom a plus do toho třeba v Zermattu i superG.

Dokážete se kouči postavit, oponovat mu?


Není moc v čem. Mám k němu naprostou důvěru. Zatím se mi nestalo, že bych měla pocit, že mi radí blbosti. A když na tréninku řeknu, že mi stačí dvanáct jízd, nenutí mě do třinácté. Spíš si kolikrát myslím, že bych jezdila víc. Ale Pavel řekne: pro dnešek stačí, necháme toho.

Procvičuje vás i v angličtině, že?


Je super, že s Pavlem můžu mluvit. To je důležitý, ne se učit jenom slovíčka. Určitě mi to dává hodně, naučím se i spoustu výrazů z lyžařské branže. Třeba zrovna drills, to bych ani nevěděla, jak říct česky. A dřív ani nepochopila, co po mně chce.

Prý vám pak můžou pomoci i informace od anglicky mluvících trenérů do vysílačky na start…


Určitě budu líp rozumět, lyžařské výrazy se hodně opakují.

O čem se bavíte?


Úplně to samé, co bychom si povídali česky. Hodnotíme trénink, bavíme se o počasí.

Lyžováním hlavně tady žijete. Stihnete odpočinek?


Závisí na počasí, snažíme se využít sníh a jezdit každý den. Sedm až deset dní v kuse se to dá, počítám s tím. Pak si dám doma tři, čtyři úplný volno. Tady mám relax dvě hodinky po obědě, aby tělo strávilo oběd. Večer chvíli posedíme, dám si zmrzlinu. A pak si jdu číst nebo kouknu na film.

Ani decku vína?


Víno mám ráda, i dvakrát dvě decky si dám. Ale doma. Že bych si tady dala k večeři víno, mě ani nenapadne. Nemám chuť, musí být i atmosféra.

A pak ráno vstáváte za tmy, za okny chumelenice. Nebleskne vám nikdy hlavou: Ježíši, zase lyžovat?


Ani ne. Vidíš, že je hnusně, ale stejně vstáváš a připravuješ se. Stejně jdeš na snídani ve tři čtvrtě na šest. Nikdo ti neřekne dopředu, že to nepojede. V Zermattu tě vyvezou do druhé mezistanice a čekáš hodinu, než ti řeknou, co dál. Pak další a nakonec jedeš zase dolů. A dopoledne máš zabitý.

Blíží se první ostrý závod sezony (obří slalom v Söldenu 23. října, pozn.). Jste napjatá z očekávání?


Dřív jsem na ten první závod myslela víc, teď se snažím žít přítomným okamžikem. Nedělám všechno jen pro výsledek, ale pro radost z pohybu, abych poznávala tělo. To je mnohem lepší než se upínat, jak to dopadne v Söldenu, Levi (první slalom, pozn.) nebo celé sezoně.

Medailově už máte vlastně splněno, můžete zůstat v klidu…


Není to jen medailemi (má kompletní sbírku: zlato, stříbro, bronz z mistrovství světa, k tomu olympijský bronz, pozn.). Na spoustu věcí pohlížím jinak než dřív, tolik ty závody neřeším. Ale cílů a met mám dost. Bylo by krásný, kdybych získala malý globus za celkové vítězství světového poháru ve slalomu.

Ale nijak se na to neupínám. I když pro to udělám všechno.


Opravdu vás netlačí ani odpovědnost k novému trenérovi? Všichni budou srovnávat…
Vůbec, ani on to tak nebere. Snaží se naučit mě na lyžích, abych měla hezký pocit z jízdy. A opravdu, když to všechno funguje, pocítíš výjimečné věci. Možná předčí i všechny zážitky s medailemi.

Můžete je popsat?


Nemusíte se dřít, jen si hrajete s odstředivými silami, které na vás působí. Najednou jako by všechno ztichlo, jedete takovým tunelem, prostě se vezete. Úžasný pocit.

Jde to i při závodě?


Tam na vás působí stres a nervozita, nervy pracují. Ale je důležité pokusit se o to i tam.

Vyrážíte do deváté sezony ve světovém poháru, to už je hodně, že?


Už se mi to krátí. Už toho mám víc za sebou než před sebou a nepatřím k těm nejmladším jako dřív.

Jak se cítíte fyzicky, opotřebovanější?


Pavel Kolář (docent, který se o ni stará, pozn.) říká, že po pětadvaceti se to začíná lámat, že tělo potřebuje víc odpočinku. Zatím to na sobě necítím, pořád mám prostor se rozvíjet po fyzické i technické stránce, mám dost rezerv.

Pro letošní zimu tedy míříte víc za medailí z mistrovství světa nebo malým křišťálovým globem?


Bylo by moc hezký, kdybychom se po sezoně mohli u globu a nějaké medaile fotit. Ale nebudu vám slzet, když se to nepovede.

Loni jste ve světovém poháru jednou vyhrála. Vedle toho jste se nedostala na stupně vítězů, ale zato nikdy nevypadla. Budete víc riskovat?


Nejlepší je stabilně jezdit na bednu a nevypadávat. Potřebuju jezdit do třetího místa. Ale neposunu se tam tím, že začnu riskovat a každý třetí závod vyletím. Jsem extrémně vyježděná, mám jistotu z tisíce a tisíce bran.