Ano, zdá se, že biatlon po jablonecké rodačce Gabriele Koukalové vyhlíží další superstar. Jistě, může se stát takových věcí vždyť před pár dny oslavila dvacetiny.

Čtěte také: Biatlonistka Davidová po sprintu vyhrála na ME juniorů i stíhačku

Věří na bájné jednorožce (jsou pro ni symbolem pozitivní energie) a chodí na denní studium na vysoké škole. Z jejího suverénního chování na trati a střelnici byste to asi nehádali, že?

Ať už dopadne v lavicích jakkoliv, po tomto víkendu v Novém Městě na Moravě (dvě zlata, jeden bronz) si nahlas řekla o další šanci mezi elitou biatlonu.

Na MS v Hochfilzenu, které začíná už ve čtvrtek, však nejspíš nepojede. „Na to mám dost času. Pro mě bude hlavní uspět na juniorském mistrovství světa v Osrblie," říká v rozhovoru pro Deník.

Markéta Davidová je dvojnásobnou juniorskou šampionkou Evropy. Jak vám to zní?
Strašně moc hezky. Bylo krásné slyšet na stupních vítězů českou hymnu. Hlavně jsem hodně ráda za střelbu ve sprintu: nula plus jedna je pro mě nejlepší výsledek v sezoně. Ve stíhačce jsem se šestkrát netrefila, ale chybovaly i soupeřky za mnou. Přesto jsem ve zlato nevěřila, ztráta sedmnácti vteřin byla velká.

Nemrzí vás, že nejste v nominaci na MS dospělých v Hochfilzenu?
Myslím, že na tak velké akce mám dost času. Nemyslela jsem na Hochfilzen, ale na Osrblie, kde bude juniorské mistrovství světa.

Startovní čísla po závodech vám zůstanou. Dostanou se na nějaké čestné místo ve vaší galerii?
Mám je doma, ale nějak zvlášť si je nevystavuju. Na to je ještě čas. Doufám, že bude příležitost po významnějších závodech.

Někteří úspěšní účastníci juniorského mistrovství světa 2011 v Novém Městě tvrdili, že jsou to spíš dětské medaile a mnoho neznamenají. Jak to berete vy?
V podstatě s tím musím trochu souhlasit. Mezi juniory a IBU Cupem (druhý nejvýznamnější biatlonový pohár) je velký skok a mezi IBU Cupem a Světovým pohárem pochopitelně ještě větší. To ale neznamená, že bych si medailí nevážila. Naopak, je to zkrátka zlato, a to se vždycky počítá, když jste nejrychlejší. (směje se)

Na střelnici nebýváte zrovna nejrychlejší. Co vám proběhlo hlavou, když jste navíc netrefila poslední terč ve stojce ve sprintu, nebo ve vytrvalostním a stíhacím závodu stahovala ztrátu?
Ani vlastně nevím. Říkala jsem si jen, že do toho musím dát všechno. Nekoukat se doleva ani doprava a třeba to vyjde.

Takže jste věřila ve svůj dominantní běh?
Snažila jsem se, ale třeba ve sprintu mi to na trati pocitově nechutnalo. Šla jsem do toho s taktikou hop, nebo trop. Buď to vyjde, nebo to nevyjde. Ani jsem nesledovala, jak jsem na tom na mezičasech. Musím ale říct, že ve všech třech závodech mě podržely lyže. Díky, servismani! (směje se)

Podle všech vašich postřehů asi stále víte o svých rezervách, že?
No jasně. A že jich je! To je jednoduché: potřebuju zapracovat na přesnosti i rychlosti střelby. Nedostatky mám také stále v technice běhu. Nemůžu a nechci usnout na vavřínech.