„Po měsíci bez závodů a deseti dnech karantény zase sjíždím italský pisty. Příjemnější návrat než do Anterselvy jsem si nemohl přát,” vzkazuje fanouškům prostřednictvím sociálních sítí. V pátek by měl ve sluncem zalité jihotyrolské biatlonové pohádce nastoupit do vytrvalostního závodu Světového poháru. Po nepříjemných peripetiích, které ho připravily o zatím veškerá klání v novém roce.

Před dvěma týdny už se Krupčík připravoval na start v německém Oberhofu, když ho překvapila špatná zpráva následovaná akcí kulový blesk. Krupčíkův spolubydlící Vítězslav Hornig onemocněl koronavirem, a tak musel vicemistr Evropy z roku 2018 okamžitě do karantény. Ve čtvrtek 7. ledna brzy ráno tedy místo přípravy na závod nasedl do auta a odjel narychlo zpět do České republiky. 

Zavřel se doma v Jablonci nad Nisou, opakovaně si dělal testy a naštěstí zůstal zdravý. „Bydlel jsem sám, nakupoval mi vždycky někdo z rodiny,” vypráví Krupčík v rozhovoru pro oficiální stránky českého biatlonu. Ani na chvíli nepřestal makat. „Ze začátku jsem lyžoval jen v Jizerkách, abych byl sám. Pak jsme trénovali ve dvou s Milanem Žemličkou v Jablonci,” popisuje zkušený biatlonista specifický úsek přípravy, jaký během bohaté kariéry dosud nezažil.

Hypoxické pokoje 

„Poslední čtyři dny karantény jsme trávili v hypoxických pokojích, kde jsme měli nastavenou podobnou nadmořskou výšku, jako je v Anterselvě,” říká Krupčík a už se těší na ostré měření sil. V letošním ročníku Světového poháru zatím odjel pouze čtyři individuální závody a jednu štafetu.

„Mám závodní manko, přes měsíc jsem pořádně nezávodil. Před odjezdem do Anterselvy jsme absolvovali nějaký kontrolní závod, ale ten se těžko vyrovná úrovní a tlakem Světovému poháru. Jsem zvědavý a těším se, že se do toho zase opřu mezi elitou,” podotýká.

V pořadí seriálu je na úplně poslední příčce z těch biatlonistů, kteří už dokázali bodovat. Krupčík urval svůj jediný dosavadní bodík za 40. místo ve stíhačce ve finském Kontiolahti. Může nějaké další přidat v oblíbené Anterselvě? Rád by, i když si je vědom nevýhod daných dlouhou absencí.

Pod vrcholky hor 

„Anterselvu mám moc rád,” připomíná, že se mu v krásném prostředí pod majestátními vrcholky Dolomit u jezera Antholzer See v posledních letech daří. V posledních letech zde bral hned čtyřikrát tučnou porci bodů za umístění do 25. místa. Tuší však, že páteční klání na nejdelší trati bude pořádně bolet. 

„Na dvacítce tady budu mít premiéru, tak jsem na to zvědavý. Dokáže to tu být s nadmořskou výškou zrádné,” říká a symbolicky klepe na dřevo. Obvykle totiž v Anterselvě ležící ve více než 1600 metrech nad mořem potíže s náročnějšími podmínkami nemá. „Většinou se s tím srovnám dobře. Byl jsem tu pětkrát a snad jen jednou mi to tu nesedlo,” doufá jablonecký biatlonista v další italský úspěch.

Aleš Vávra