„Kariéra po kariéře“ byla v jeho případě zamotaná. Zprvu se zdálo, že zakotví u české skokanské reprezentace, kde by zajišťoval materiální vybavení. „Jenže pak se ozvali Američané se zajímavou nabídkou.

Chtěl jsem poznat něco jiného a šel do toho,“ říká devětatřicetiletý rodák z Českého Krumlova. Zprvu dostal menší úkol: pohybovat se mezi skokany a sdruženáři a pomáhat při výběru kombinéz na můstky. „Po půl roce bylo vše jinak,“ vypráví.

Šicí stroj nezahálí

Činovníci jej povýšili a on se zabydlel jen a jen u severské kombinace (což byla jeho původní disciplína). Jednak se stará se o tréninky skoků, ale zároveň vybírá látky na kombinézy. A následně je sám šije.

„Mám s tím zkušenosti. Vlastním profesionální šicí stroj. Za sezonu jich ušiju kolem čtyřiceti. Nejlepší závodníci jich mají na různé podmínky pět i šest. Důležité je, aby se v nich cítili pohodlně a materiálu věřili,“ vysvětluje čtyřnásobný účastník olympijských her, který těží z amerického přístupu.

Nikdo mu neháže klacky pod nohy. I proto, že tamní kombinace má slavnou minulost. Před deseti lety sklízela medailové vavříny generace, do níž patřili Bill Demong, Tod Lodwick, Johnny Spillane nebo Bryan Fletcher.

Přítomnost je skromnější a každé bodované místo ve Světovém poháru je úspěchem. „Do olympiády v Pchjongjangu vydržel Bryan Fletcher, teď vedu hlavně mladé závodníky, kteří nemají příliš kvalitní skokanské základy. Pomalu se to lepší, ale jedná se spíš o krůčky. Potřebují čas na progres. Nejlepší je Bryanův bratr Taylor. Běhá výborně. Jenže dnešní trend kombinace vychází z kvality při skoku. Skloubit dynamickou a vytrvalostní disciplínu je docela složité,“ upozorňuje Matura.

Náročné je také cestování. Kouč žije v Česku, ale brzy si zabalí kufry a poletí do Ameriky. „Za rok to vychází zhruba na šest týdnů. Hlavně jde o letní přípravu v Park City nebo o tradiční červencové závody na Den nezávislosti ve Steamboat Springs. Většina zimní sezony se pak odehrává v Evropě,“ popisuje program bývalý závodník Dukly Liberec.

Základní tábor mají Američané během zimní sezony vybudovaný v Planici. „Po závodním víkendu se obvykle přesouvám domů do Liberce, závodníci zamíří do slovinského střediska. Tam na ně dohlíží slovenský kolega Martin Bayer. Výhodu proti českým sdruženářům mají v tom, že v Planici není problém na můstcích trénovat. Všichni se sejdeme až na dalších závodech,“ popisuje systém spolupráce.

V této souvislosti se nabízí srovnání s tristní situací českých můstků. „Na olympijském areálu v Park City je znát, že na něm zapracoval od roku 2002 zub času, ale udržují ho v provozu. Pokud by Salt Lake City, které nyní znovu kandiduje na pořádání her, uspělo ve volbě na rok 2030, můstky by se rekonstruovaly.“

Zpátky k Maturovi a jeho americké zkušenosti. Bývalý skokan nešel úplně do neznáma u týmu totiž působí jeho bratranec! Neobvyklá kuriozita, že? Ovšem ne tak nelogická i Tomáš Matura skákal, i on se dal na severskou kombinaci. I on dělal první krůčky v Lomnici nad Popelkou. „Je to tak. Tomáš se věnoval severské kombinaci, a jakmile ukončil kariéru, ozval se Američanům, kteří hledali servismana pro juniorský tým,“ vysvětluje známější z rodinného klanu.

Klábosení v češtině

Také u Tomáše nezůstalo jen u prvního úkolu, časem se posunul k trénování a v zimní sezoně s mladými sdruženáři objíždí závody Kontinentálního poháru.

Maturové se nepotkávají denně, ale… „Někdy je fajn prohodit pár slov v rodném jazyce,“ usmívá se Jan, kterému je o devět let více. „Věkově jsme trochu od sebe a vídali jsme se prakticky jen na rodinných sešlostech.“

Co mají společného? Američané je přes průměrné výsledky drží ve funkcích. „Činovníci si uvědomují, že mají mladý tým, a zatím jsou benevolentní,“ přiznává Jan Matura s tím, že závodníci mají nastavené cíle podle toho, jakým způsobem jsou podporováni.

Jedna perlička na závěr? Skokům a kombinaci v USA nyní šéfuje olympijský vítěz z Vancouveru a mistr světa z Liberce Bill Demong. „Během mé sdruženářské kariéry jsem se s ním potkával na závodech a většinou mě předběhl, takže to mám u něj asi dobré,“ směje se Jan Matura.

Matěj v sedmi letech prohání starší kluky
Není vyloučeno, že jméno Matura se za nějaký čas bude objevovat ve výsledkových listinách skokanských závodů. Sedmiletý Matěj jde v tátových stopách a patří k nejlepším ve své věkové kategorii. „Těší mě, že ho to baví. Na druhou stranu, když vím, jak to u nás s můstky nefunguje, jsem se snažil nasměrovat ho na jiný sport. V Liberci zkoušel fotbal, ale utekl od něj. Prý ho to nebavilo,“ říká otec.

„Vidím, že má na skoky určitý talent, a tak ho rád podporuju. Zatím je ale pořád jen předžáček a není důvod něco dopředu plánovat. Ze skákání je nadšený, uvidíme, jak mu to dlouho vydrží. Hlavně jsem ale rád, že sportuje a daří se mu.“

Pokračovatel rodinné tradice běžně závodí s kluky staršími o dva i tři roky. „Trénuje v oddíle v Lomnici nad Popelkou na můstcích K-14 a K-27. Nejvíc zatím skočil 36 metrů. Můstky na dětské skákání se daří v zimě ještě udržovat, ale je to kolikrát boj,“ dodává bývalý reprezentant.