Jak se cítíte jako máma?
Je to úžasné. Hrozně jsem se na mateřství těšila a rodinné priority byly jedním z hlavních důvodů ukončení sportovní kariéry. Chtěla jsem si dát v předstihu pauzu, aby si tělo odpočinulo a mělo energii na těhotenství. Aniž bychom to přesně plánovali, tak to vyšlo.

Je pravda, že hned po narození Ema dostala lyže?
Od firmy, u které jsem dlouho závodila, dostala k narození malé lyžičky. Opravdu se tedy narodila s lyžemi na nohou. Ale neznamená to, že bychom z ní chtěli udělat vrcholového sportovce. Nemám takové ambice. Ani nevím, jestli by mě to potěšilo. Ale ke sportu ji každopádně povedeme, oba s manželem milujeme pohyb a pobyt venku. To je úžasná forma trávení volného času, je to náš životní styl.

Asi je ještě brzy ptát se na výchovu. Ale přece jen, sama máte za sebou tvrdou školu, abyste uspěla. Nebojíte se, že budete na svou dceru podvědomě klást velké nároky?
Výchova je podle mne jedním z nejtěžších životních úkolů. Myslím si, že nejlepší výchovou je být sám dítěti dobrým vzorem. Na každé dítě funguje něco jiného. Neplánuji být tvrdá, ale je nutné nastavit nějaké hranice, jasné mantinely a z nich neustoupit. Emička je Beran, už si začíná prosazovat svou. Ale na dětech je krásné, jak jsou úžasně tvárné. Když pochopí, že tudy cesta nevede, respektují to. Je důležité nastavit hranice, ale dostatečně široké, aby dítě mělo prostor stát se samo sebou, a nesnažit se ho tvarovat podle své představy. Ať projeví svou osobnost. Je úžasné vnímat, že dítě je z poloviny váš žák a z poloviny váš učitel. I vy se od něj hodně naučíte. Už k miminku bychom měli vyjadřovat respekt.

Radost ze světového bronzu:

Vaším druhým dítětem je vaše klinika celostní terapie a sportu. Jaká jste šéfová?
Je to jiná role. To by byla dobrá otázka na moje zaměstnance. Učím se. Samozřejmě hodně věcí je podobných jako ve vrcholovém sportu, jen s tím rozdílem, že je jiné pracovat v týmu, kde se všechno točí kolem vás a podřizuje se to výkonu, a něco jiného je tým řídit a určovat pravidla. I u nás na klinice můžu aplikovat hodně věcí ze sportu, s nimiž mám praktickou zkušenost. Ačkoliv nejsem terapeut, všechny terapie mám důkladně vyzkoušené na sobě a vím, které nabízet a jak vhodně je kombinovat, aby fungovaly a dostaly tělo do rovnováhy. A stejnou myšlenku se snažím uplatnit i v našem týmu, vést ho tak, aby fungoval v rovnováze. Pak je jedno, jestli má tým za cíl zlatou medaili z mistrovství světa, nebo spokojeného klienta. Mezi naše klienty patří široká veřejnost všech věkových kategorií a řešíme jak akutní, tak chronické obtíže. Mám radost, že spokojených klientů stále přibývá.

Na klinice kladete důraz především na celostní přístup k našemu tělu. Jak se vy osobně cítíte?
Nyní se cítím krásně. Prožívám nádherné období, kdy trávím čas s dcerou. Co se týče fyzické stránky, tak mě samozřejmě pobolívají záda, protože dcera ještě neběhá sama, ale už je poměrně těžká, v noci se ještě nevyspím atd. Ale to jsou jen drobné bolístky. Když jste psychicky v pohodě, tak se z nich krásně dokážete dostat i na té fyzické úrovni. A to je celostní přístup, s kterým pohlížíme na klienty. Mezi naše služby patří především fyzioterapie, podiatrie, funkční medicína a psychoterapie.

Kdy vám celostní medicína pomohla?
Prakticky celou závěrečnou část mojí kariéry. Právě tehdy jsem přišla na to, že mohu být v pohodě jen na základě celostního přístupu. Během kariéry jsem čelila mnoha problémům, nemocem, vyčerpání, opotřebovanosti. Dostala jsem se do slepé uličky. Ve třiceti letech jsem už potřebovala více péče, lepší regeneraci a hledala jsem nové cesty. Fyzioterapie, tradiční čínská medicína, biorezonance nebo psychoterapie byly součástí mé sportovní přípravy.

Jak si podle celostní medicíny vysvětlujete nádor v hlavě a další zdravotní potíže, které vás postihly?
Nezhoubný nádor na hypofýze, tedy spíše jakousi cystu, jsem vnímala především z té mentální stránky. Vývoj v dětství, velké životní změny, rodinné problémy… Vše se hromadilo, kumulovalo v těle, až to prasklo. Vygradovalo to do metabolického rozvratu – hypofýza přestala plnit svou funkci, a to má za následek, že se člověku doslova splaší tělo. Upadla jsem do bezvědomí a tři dny ležela v umělém spánku na ARO.

To přišlo nenadále?
Poslední měsíce, možná i dva roky před kolapsem, mě pobolívala hlava. Bolesti se stupňovaly, byla jsem stále unavenější, chyběla mi energie, projevovalo se to i na mých sportovních výkonech. Ale v krvi se nic neprojevilo, ani CT nic neukázalo. Postupně bolesti sílily a stávaly se nesnesitelnými. Vygradovalo to tak, že jsem jednou večer ulehla, protože mi bylo zle, a v noci jsem přestávala dýchat, začala se dusit a upadla do bezvědomí. Kdybych tu noc byla sama, už bych se neprobrala.

Pak následovala operace, po které jste se velmi rychle vrátila ke sportu. Co sportovce tak žene?
Něco mě hnalo stále dopředu. Uvědomuji si, že jsem si mohla nechat větší pauzu, ale určitý vnitřní pocit mi říkal, že se musím ještě do vrcholového sportu vrátit. Nebyla to touha po dalších vítězstvích ani medailích, ale pocit, že se skrze sport mám ještě něco naučit. V životě jsem měla několik zlomových okamžiků, kdy se nabízelo kariéru ukončit, ale já jsem se vždy rozhodla pokračovat. Ať to byl rozchod s otcem, nemoc, nebo úžasný comeback, bronzová medaile z MS v roce 2015. Až během sezony 2017 najednou přišel pocit, že teď je ta pravá chvíle odejít. Ukončit se vším všudy jednu životní kapitolu a otevřít nové dveře.

Jak se cítí sportovec, který ukončí aktivní kariéru? Dostavily se třeba abstinenční příznaky z nedostatku pohybu?
V mém případě to bylo naopak. Byla jsem přesycená, unavená, takže jsem šla z extrému do extrému, z nastavení vrcholového sportovce do úplného gaučáka. Jsou ale sporty, jako třeba cyklistika, kdy si vrcholoví sportovci nemůžou tohle dovolit. Kdyby skončili ze dne na den, tak je to zabije. Musejí mít tréninkový plán, jak postupně ubírat. Dnes už zase sportuji, snažím se hýbat, ale jako běžný člověk, pouze pro radost a zatím dost nepravidelně.

A co lyže?
Letos jsem si je už užila. Ale po posledním závodě v roce 2017 jsem se na ně víc než rok nepostavila. Zkrátka další extrém. Letos jsme strávili klasickou povánoční dovolenou na horách a pár dnů v březnu jsme si užili na skialpech.

Zdá se vám někdy v noci o lyžování?
Už ne. Ale když jsem závodila, vracel se mi docela děsivý sen, že jsem před startem nestihla oficiální prohlídku tratě a musela jet bez prohlídky. Naštěstí se mi to nikdy nestalo.

Nemusela jste po ukončení aktivní kariéry řešit stoupající ručičku na váze? Přece jen když bylo tělo zvyklé tvrdě dřít, pálilo jako o život a najednou přestane…
Naopak jsem shazovala, protože šly dolů svaly. Ono záleží spíš na stravě než jen na pohybu. Jednoduchá rovnice, příjem výdej.

Byla jste tedy dietářka?
Naštěstí lyžaři nemusejí držet takové diety jako třeba skokani nebo gymnasté.

Dodržujete v rámci celostního přístupu k životu i konkrétní jídelníček?
Spíš poslouchám svoje tělo, všímám si, co mi dělá dobře a co ne. To jsem se naučila ve sportu. Když si dáte v poledne svíčkovou, tak se to projeví v odpoledním tréninku, tělo je vyčerpané. Pro mě to platí i v normálním životě. Po rodinném nedělním obědě u babiček by si člověk mohl jít lehnout. Také si dopřeju zmrzlinu, čokoládu, ale snažím se to moc nepřehánět s houskami a chlebem, střídmě jíme maso, rozhodně ne denně. Zkrátka poslouchám svoje tělo.

Vyhraje to u vás spíš restaurace nebo domácí kuchyně?
Tím, že jsem hodně cestovala a často se stravovala po hotelích, tak nyní velmi rádi s manželem jíme doma. Stále hledám nové recepty, inspiraci.

Šárka Strachová (34)

● Bývalá alpská lyžařka, specializující se na slalom.
● Narodila se v roce 1985 na Benecku.
● Získala bronz na OH 2010 ve Vancouveru. Zlato na MS 2007 v Are, stříbro na MS 2009 ve Val d’Isere, 2x bronz na MS 2005 v St. Katarine a 2015 v Beaver Creeku.
● Ve Světovém poháru strávila celkem 15 sezon, během kterých dokázala celkem 17x vystoupat na stupně vítězů.
● V roce 2012 prodělala operaci mozku, kdy jí byl odstraněn nezhoubný nález v oblasti hypofýzy.
● Sportovní kariéru ukončila v březnu 2017. Od té doby se věnuje vlastní klinice Vo2max Systém celostní terapie a sportu v Praze.
● Je vdaná, v dubnu 2018 se jí narodila holčička.

MICHAELA JENDRUCHOVÁ