Až na jednoho. V čele sobotního veselého průvodu v Jasenné jde totiž beran. Ten jediný se moc vesele netváří, proto ho muzikanti už před cestou nazdobili pestrými stužkami.

Ale i on si účinkováním v tradičním průvodu vysloužil odměnu, stejně jako lidé. U jedněch sousedů dostal jabko, jiní ho zase pustili na pěkný trávník.

Tam, kde se jasenská chasa zastavila, vyšli obyvatelé před dům, v ruce talíře s klobáskami, koláčky či pagáčky, nakládané okurky, jednohubky a samozřejmě tím, co chybět rozhodně nemohlo – slivovicí.

Zahrálo se na přání – třeba Ztratila jsem fěrtůšek nebo Mlynáři, mlynáři nebo nějakou jinou, domácí si s muzikanty zazpívali a někdy i zatančili, pobavili se a šlo se dál.

Zvyk, který k Jasenné patřil po staletí, obnovili lidé z místního folklorního souboru Portáš.

Do Jasenné přijel na „Vodění barana" také Jiří Moučka ze Vsetína s rodinou. „Jsem také ze souboru a přijeli jsme na výpomoc. Jezdíme sem každý rok," prozradil Jiří Moučka, kterého doprovázela manželka Ivona a dvouletá dcera s červeným krojovým šátkem na hlavě.

„Původně se chodilo s beranem před hody a vybíralo se na hodovou zábavu. Lidé dávali peníze nebo slivovici," řekla k původu zvyku Ivona Moučková. „Potom si tu tradici přebrali branci, ti, co měli jít na vojnu. Berana, kterého vodili, nakonec sťali a udělal se guláš," pokračoval její muž.

Za dob socialismu ale postupně zvyk vymizel a folkloristé se jej rozhodli opět přivést k životu až v dalším tisíciletí.

Beran Karel, který byl do průvodu vybrán tuto sobotu, měl ale štěstí a na talíři neskončil. Poté, co si splnil svou společenskou povinnost, mohl se nechat odmaskovat a vrátit se ke svému stádu.

Kromě muziky se ale průvodem čas od času rozlehl výstřel. To byli portáši, kteří hudebníky a tanečníky doprovázeli. V zelených kabátech a salašnických kloboucích, s brašnami, s valaškami a s puškami představovali dřívější strážce vsetínských a vizovských kopců.

„Portáši byli vlastně takoví četníci nebo celníci. My jsme si řekli, že tuto funkci na Valašsku obnovíme," řekl jeden z členů Valašského sboru portášského Zdeněk Fojtů. Portášů, kteří si musí sami vyrobit či zajistit historický oblek i vybavení a k jejich práci patří mimo jiné chytat pašeráky, pomáhat při katastrofách a na starost mají i chodníčky v místních kopcích, je dnes v regionu asi čtyřicet a sídlo mají ve Valašské Bystřici.

Po dlouhé a náročné cestě po Jasenné čekala na všechny odměna. Beran mohl domů a průvod, v němž nechyběl ani ředitel školy, zase do tepla na tancovačku.

JITKA VOGLOVÁ