„Výstavbu a vznik oficiálního hraničního přechodu v roce 1993, tedy rok po rozdělení státu, provázely velké emoce. Vždyť jen pár dnů po postavení hraničních budov tam někdo vhodil dva granáty a prostřelil okna," vzpomíná starosta Starého Hrozenkova Milan Vaculík.

Rozlehlé budovy celnice dnes nahradilo velké záchytné parkoviště, na kterém je možné parkovat bezplatně. Některé objekty ale obci zůstaly a slouží k novému účelu. „V jedné budově, kterou využívala policie obou států, je dnes balírna čajů. Ve druhé jsou sklady firem, pneuservis, kantýny, vinotéka a váha s prodejnou vybavení pro kamiony. Pro další prostory ještě hledáme využití," upřesnil starosta, jehož manželka na celnici pracovala jako administrativní zaměstnankyně.

Pár dnů před koncem roku 1992 navezli řidiči kamionů mobilní buňky pro vznik celnice také do Květné. „Na Silvestra se konala téměř utajená, až partyzánská akce, kdy bez nějakých dalších informací buňky vyložili na hranici. Brzy poté začaly sloužit svému účelu," vzpomíná starosta Strání Ondřej Benešík.

Na česko-slovenské hranici v jeho obci pracovalo do roku 2007 zhruba padesát lidí. „Byla tam hraniční policie, celní a spediční služba. Vznik těchto pracovišť jsem vnímal jako vhodnou příležitost pro lidi ze Strání a Květné. Jak se později ukázalo, neměli nouzi ani o dobrodružství. V okolních lesích museli honit uprchlíky z Afghánistánu a dalších zemí," podotkl starosta.

Po vstupu do Schengenského prostoru v roce 2007 buňky z hranic získala obec do svého majetku. „Nyní tam sídlí směnárna, dvě soukromé firmy a některé prostory využívá obec pro své potřeby jako sklad. Část budov je ještě nevyužitá," vysvětlil starosta Ondřej Benešík.

Mnohem méně idylický osud čekal celnici v Březové. Ta je totiž od obce vzdálena asi tři kilometry. Opuštěné a osamocené objekty tak slouží jako vítaný terč pro zloděje a vandaly. „Poté, co zhruba deset buněk osiřelo, jsem tam nechal nainstalovat signalizační zařízení. To pak zvučelo každou chvilku. Jednou jsem tam dokonce dopadl několik zlodějů, kteří mě napadli tyčemi. Případ tehdy skončil u soudu a dodnes není vyřešený," vypráví starosta Březové Josef Trecha.

Připomněl, že na celnici v době jejího provozu pracovalo zhruba šest lidí z Březové. Teď jsou budovy opuštěné, vykradené a obec složitě řeší jejich budoucnost. Starosta přiznává, že případné využití je problematické. „Buňky se nacházejí u frekventované silnice, kde se jezdí zhruba devadesátikilometrovou rychlostí. Řidiči prakticky nemají důvod tam zastavit. I kdybychom tam chtěli udělat hospodu, není to možné, protože obec nemá povolení ke změně užívání," vysvětlil starosta.

Jak vzpomínají na rozpad státu starostové příhraničních obcí?

Valašsko Jak vzpomínají starostové příhraničních obcí na Valašsku na dělení Československa? A jak se jim žije dnes?

Současný starosta příhraniční obce Horní Bečva Oldřich Ondryáš v době dělení republiky ještě nynější úřad nezastával. Do zastupitelstva přišel až v roce 1998. Nicméně v Horní Bečvě žil. „Rozdělení jsme brali jako holý fakt, o kterém někdo rozhodl. Já jsem s potěšením kvitoval, že se to obešlo bez jakýchkoliv excesů a v absolutním klidu. To bylo to nejdůležitější," ocenil starosta.

Z lidského pohledu se osamostatnění států na vzájemných vztazích Čechů a Slováků nijak nepodepsalo. „Dodnes udržujeme rozsáhlé družební styky. Například naši hasiči jezdívají do Makova, do Vysoké," prozradil Oldřich Ondryáš.

Družba funguje také po sportovní stránce. Členové TJ Sokol Horní Bečva jezdívají na sportovní turnaje do slovenské obce Korňa.

Podle něj už by nebylo na místě vracet situaci zpět do doby před dvaceti lety a obě republiky znovu spojovat. „Co se stalo, stalo se. Už je to dávno. Já jsem rád, že se k sobě chováme jako lidé, vzájemně se podporujeme," řekl Oldřich Ondryáš. Jinak to ani nejde. „Žijeme v příhraničí, na hlavním silničním tahu na Žilinu. Spousta lidí k nám jezdí za prací, naši lidé zase jezdí na Slovensko. Musíme to tak brát," uzavřel.

Rušno začalo být po rozdělení v Horní Lidči. Stěhovali se sem příslušníci celní správy, pohraniční stráže či cizinecké policie. „S jejich umístěním jsme u nás problémy neměli. Vhodné prostory pro technické zázemí existovaly totiž už dříve," prozradil starosta Horní Lidče Josef Tkadlec.

Ideální stav podle starosty nastal až ve chvíli, kdy Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru. „Nikdo nemusel při cestování řešit hranice, zlepšily se možnosti přeshraniční spolupráce, a přitom jsme zůstali samostatným státem," doplnil starosta.

O něco divočejší situace byla po rozdělení ve Střelné. „Lidé totiž kolikrát měli pozemky ještě i za novou slovenskou hranicí. Například dřevo. A protože celnice nebyla přesně na hranicích, tak museli přes ni. Pak bylo nutné vyřizovat papíry," vzpomíná starosta Střelné Petr Kráčmar.

Vztahy s příhraničními slovenskými vesnicemi však podle něj zůstaly stále stejně dobré jako před rozdělením. (red)