Vhodné oblečení jsem každopádně podcenil, říkám si, když nechávám auto odstavené na Kasárnách a vyrážím na zhruba čtyřkilometrovou procházku k památníku Tři kříže na Ztracenci.

Setkání Čechů a Slováků u památníku si vybudovalo velmi pevnou tradici a každoročně přiláká stovky lidí. Řadu jich cestou míjím.

V Gežovském sedle asi v polovině cesty se mi navrací důvod k optimismu. Obloha se náhle protrhává, vykukuje slunce, po mlze a dešti není ani památky. Ta předpověď nakonec vyjde.

Na Ztracenci už je živo. Jako obvykle přijela řada lidí z Huslenek. Naplnit autobus pro ně ani letos nebyl problém. „Přijelo nás pětačtyřicet," říká velitel huslenských dobrovolných hasičů Jiří Světinský. Tradičně nechybí Jaroslav Pechal, který je pravidelným účastníkem už snad pětadvacet let. S kolegou Michalem Mikulenkou připravují kamery a fotoaparáty. „Natáčíme krátký dokument o přechodu vojsk a záběry ze Ztracence budou jeho součástí. V dokumentu promluví také pamětníci událostí," prozrazuje, na co se mohou nejen příznivci válečné historie regionu v brzké době těšit.

Do jedenácté hodiny, kdy začíná oficiální pietní akt, chybí jen pár minut. U pamětní desky vedle trojice kamenných křížů drží čestnou stráž vojáci z 5. pluku špeciálneho určenia ze slovenské Žiliny. Kolem se v kruhu tísní stovky Čechů i Slováků. „Je pěkné vidět, že každý rok, ať je počasí dobré, či zlé, si sem najde cestu mnoho lidí. Že ctíte odkaz těch, kteří za války padli," říká někdejší slovenský ministr obrany a nynější poslanec Jaroslav Baška, snad jediný politik, nepočítám-li starosty okolních obcí, který na Ztracenec zavítal. A ne poprvé.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vsetíně Miroslav Mikulčák připomněl, že stojíme v místech, kudy procházela na konci války fronta. „Je krásná tradice, že se tady nyní setkávají Češi a Slováci," ocenil Mikulčák.

Věnce jsou položeny, proslovy vyřčeny, česká i slovenská hymna zahrány a zazpívány. Končí oficiální část. Na rozdíl od jiných pietních aktů tady se lidé nerozchází. Ztracenec je totiž každým rokem místem mnohých setkání přátel z obou stran hranice. Z batohů se vynořují tu napečené buchty, tam domácí ovčí sýr. Hoří ohně a nad nimi voní špekáčky, o kus dál zase guláš. Nechybí ani štamprlky s domácí pálenkou. Do toho hraje harmonika.

Každý může zůstat, jak dlouho chce. A vypadá to, že setkání hned tak neskončí. „Sem jsme dorazili z Kasáren, teď uvidíme. Možná se vydáme ještě na Kohútku, jak vždy chodíváme. Odtud lidi sváží hasičské auto," plánuje s přáteli další postup Jakub Škarpa ze Vsetína.