„Chtěl jsem se o focení naučit víc, a tak jsem zkusil přijímačky a náhodou to vyšlo," vysvětlil. Prodej fotografií jej živí, ale přiznává, že jen na něj se spolehnout nemůže. Plánuje si proto otevřít vlastní fotoateliér ve Vsetíně a věnovat se více běžné komerční fotografii.

„V dnešní době je život umělce složitý. Strašně se nadřete a vyděláte jen pár kaček," poznamenal Leška. Titul z umělecké školy podle něj není pro tvůrce nezbytně nutný. „Mnoho lidí oficiální vzdělání nemá, i přesto vytvářejí úžasné věci. Pak znám také ty, kteří vysoké školy mají, ale jejich práce nestojí, s prominutím, za nic."

Nadšený mnohdy nebývá ani z výstav absolventských prací. „Často ani nezvládají proporce těla a další základní věci. Jak pak můžu vytvářet abstraktní umění, když neumím ten základ? Nejdřív se musíte naučit řemeslo, a pak se teprve můžete rozvíjet dál. To je můj názor," sdělil Deníku. Sám je absolventem fotografické školy UTB, ke které sice má své výhrady, ale zároveň na ní poznal spoustu inspirativních kantorů.

Když není titul z umělecké školy podstatný, co tedy pro obživu autora důležité je? Petr Leška si myslí, že mu nesmí chybět obchodní talent. „O sobě vím, že mám v tomto směru rezervy. Marketing příliš nezvládám. Raději se snažím maximálně vystavovat, do roka tak pět autorských výstav. Je to hodně časově i finančně náročné, ale je třeba, aby byl člověk vidět," řekl.

A to je právě ve Zlíně těžké, protože tu podle něj není dostatek míst, kde by se mohli fotografové realizovat a představovat veřejnosti.

„Když tu totiž chcete udělat fotografickou výstavu, je to neřešitelný problém. Buď jsou tu naprosto nevyhovující prostory, anebo se s vámi galeristé vůbec nebaví, protože je fotky nezajímají. A to je škoda," míní.

Jeho snímky se nakonec uchytily v Art Galerii Zlín, která patří sochaři Luďku Pavézkovi. „Zatímco ostatní galeristé moje práce posuzovali s despektem, případně o ně neprojevili vůbec zájem, on je bez problémů přijal, pochválil, a tak vlastně začala naše spolupráce, která trvá doposud," popsal. (bar)