„Byl to černý, pro Březnici tragický den 29. leden 1943. Kolem poledne přijelo od Zlína 18 vojenských aut s posilami z kasáren v Holešově. Vozidla zastavila v Hanáčkově žlebu.

Vyděšení obyvatelé čekali to nejhorší. Po úsečných povelech se útvary vojska rozestoupily v rojnici, která se brodila sněhem k lesům na Křibech. Tam někde se ukrývali březničtí odbojáři," popisuje události ze II. světové války březnický archivář Jiří Mudřík.

Po nějaké době se ozvaly ze Zakopaničí výbuchy granátů a zuřivá střelba. Při této akci padli Janek Kozmík a Alois Slováček, těžce zraněný byl Josef Slováček. Jen Ladislavu Durajovi se dařilo chvíli unikat na lyžích. Ale v prostoru dnešních tenisových kurtů byl dostižen a zajat.

„K večeru projel obcí od Dolního konce smutný průvod. Na koňských saních byly vezeny mrtvoly. Na větvích za saněmi byl smýkán zraněný Josef Slováček. Brzy potom prošel Březnicí až k Obecnímu domu ještě jeden průvod, eskorta vedla spoutané Ladislava Duraje a hajného Valentu. Mrtví odbojáři a zraněný byli položeni na podlahu v sále Obecního domu. Mnozí občané museli procházet kolem ležících a identifikovat je," pokračuje Mudřík.

S ďábelskou logikou si gestapo vybralo k zatýkání noc z 24. na 25. prosinec 1942, o Vánocích, na Boží narození, popisuje kronikář.

„U Durajů na Křibech se to ráno vstávalo velmi brzo. Stařenka Durajová se dvěma prostředními vnoučaty odchází první. Za chvíli si však všimla nezvyklého ruchu v dědině. Do kopce se sunul velký počet postav a také auta. Dlouhý černý had na bílém sněhu. Stařenka si uvědomila strašnou pravdu: Němci! Gestapo! Rychle se otočila zpět a šla varovat svého syna Ladislava," dělí se o paměti Mudřík.

Durajová prý vrátila také nejstarší vnučku, dvanáctiletou Mařenku, která právě vycházela z branky. „Ta mi tento příběh nedávno vyprávěla. Jsou to smutné vzpomínky, ale vraceli jsme se k nim ještě několikrát," dodává kronikář.

Zatýkání pokračovalo i v únoru a březnu. Nejhromadnější zatýkání bylo 19. března 1943. Březnici hrozil osud Lidic a Ležáků. Čekalo se na vyjádření K. H. Franka, který usoudil, že poměr zatčených na počet obyvatel je dostatečný a další sankce nenařídil.

Zatčeno bylo na osmdesát občanů Březnice nebo odbojářů, kteří byli bezprostředně napojeni na březnický odboj. Z těch válku nepřežilo 19 hrdinů.

Paměti Březnice se mají objevit v nové publikaci o obci, která by mohla vyjít už v tomto roce. „Vycházíme z kronik a archivů, ale také navštěvujeme pamětníky a děti těch, kteří krutou historii zažili," říká Oldřich Vavruška, který na publikaci pracuje.

Sám měl v roce 1943 teprve pět let, takže zná příběhy jen z vyprávění rodičů. Ostatně, jeho strýc byl také zavřený, protože se březnického odboje účastnil.

„Zrovna jsme sáňkovali"

Březnice - Tatínek dnes 79-leté Irmy Garlíkové z Březnice měl ve čtyřicátém třetím roce v dědině obchod. Odbojářům, kteří byli schovaní v bunkrech, pomáhal stejně jako řada dalších. Konkrétně on jim posílal potraviny.

Chodil za nimi sám?

Ne, potraviny jim nosila paní Pavelková, aby nemusela do Reichu. Byla nejlepší spojkou do bunkru. Jako ženská byla nenápadná.

Pamatujete si na ni?

Bydlela nedaleko od nás. Každý večer chodila do bunkru s napakovanou taškou.

Jak jste věděla, že chodí do bunkru? V roce 1943 jste měla necelých 10 let.

To víte, rodiče si doma povídali a my s bratrem jsme poslouchali.

Povězte, jak vzpomínáte na 29. leden 1943, kdy dorazilo do Březnice gestapo.

Ten den jsme sáňkovali. Když jsme chtěli jít kolem poledne na oběd, viděli jsme přijíždět do vesnice nákladní auta zakrytá plachtou. Vtom z nich začali vyskakovat vojáci a po celé dědině udělali rozestupy. Potom šli do Křibů a před večerem už jsme slyšeli střelbu. Dál už si pamatuji koně, kteří tahali sáně, na nichž ležel postřelený Slováček.

Jak dopadl váš otec, který odbojářům pomáhal?

V ten večer museli jít všichni chlapi na obecní úřad, aby řekli, kdo odbojáře podporuje, a žalovali tak na sebe. Gestapo se sice nedozvědělo nic, tatínek byl ale v dubnu zavřený. Za čas ho pustili, protože měl žaludeční vředy.

MARIE ŠIDLOVÁ