Dupu jako slon

Už při příchodu jsem zvědavý, jak to celé bude probíhat. Snad to nebude jako v posilovně. Na tenisky jsem zapomněl a ve společenských botech mě tam nepustí. Snad to půjde bosou nohou.

Primář rehabilitačního oddělení Pavol Skalka mě vítá s milým úsměvem a hned mě vede do místnosti. Přístroj zabírá půlku prostoru. Vida, stačí si stoupnout na pás jen v ponožkách.

„Pod pásem je plošina, která snímá tlak nohou a bude vnímat i vaši chůzi. Uvidíme, jestli máte plochou nohu, nebo ne," žertoval na úvod primář Skalka. Postavím se na pás a na obrazovce přede mnou se rozsvěcují moje pětačtyřícítky. Modrá až zelená barva chodidla značila relativně dobrou zprávu. Červená už hlásá intenzivnější tlak. „Když stojíte na místě, zatěžujete moc paty," hlásí okamžitě výsledky primář. Snad mě nechtěl upozornit na to, že dupu jako slon.

Měl bych tančit

Pás se dává do pohybu a asistent mi navolí mé přirozené tempo. „Zajímavé, teď naopak zatěžujete přední část chodidla," pozastavuje se primář Pavol Skalka. Vzápětí ale dodá, že se nejedná o žádnou výjimku. Tím mne alespoň trochu uklidní.

Další level. Podle předešlého nastavení chůze se mi na páse promítají šlapky, na které se mám trefovat, aniž bych se na ně díval. Sleduji tedy obrazovku a opravdu se snažím!

„Máte moc razantní krok. Zkuste chodit, jako kdybych spal a vy byste mě nesměl probudit," rozdává úkoly primář. A ejhle. Ono to opravdu jde a na obrazovce se ukazuje správné těžiště.

„No vidíte, teď se vám to povedlo," chválí mě primář Skalka. Ptám se ho, jestli jsou nějaké typy na doma, abych mohl trénovat.

„Doporučil bych vám tanec a chodit pokud možno na boso," zní z úst primáře. Zajímavé. Zřejmě budu každý víkend vymetat diskotéky s tím, že chodím cvičit a nechodím se opíjet.

Už zase skáču přes kaluže

U posledního cvičení jsem se i zadýchal. Na obrazovce přede mnou se objevila polní cestička. Jakmile jsem udělal krok, čidla pod pásem vše zaznamenala a mé kroky se promítly na pěšinku v lesíku.

Kráčím si tedy virtuálním lesíkem. Kaluž. Rychle přešlápnout a jít dál. Chvíli se kochám krajinou a najednou kláda. „Ať si neskopnete o tu kládu palec," šprýmuje primář Skalka a za mými zády sleduje, jak si vedu. Nevěřil bych, že když se člověk soustředí zrakem na to, co dělá, bude to namáhavější a opravdu jsem cítil, že můj mozek funguje jinými kanály než běžně.

Zhruba třicetiminutová rehabilitace končí. Slézám z pásu a na svých nohou cítím, že opravdu dělaly něco netradičního. Loučím se tedy s primářem Pavolom Skalkou.

Rehabilitace byla příjemná, a proto nechávám své nohy odpočinout a raději než schody využívám nemocniční výtah. Cestou domů jsem se rozhodl. Od teď budu chodit doma naboso.

Rehabilitační pás má jen pět nemocnic v ČR

„Je to pomyslná špička toho, co tady máme," chválí nový rehabilitační pás primář rehabilitačního oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně Pavol Skalka. Zároveň prozradil, co všechno tahle „hračka" za bezmála dva miliony korun dokáže.

Přístroj nepoužíváte dlouho, že? Máte jej nový.

Minulý týden jsme dolaďovali technické detaily. Instalovali jsme kamery a software. Ten musí být výkonný kvůli simulacím, které pacientovi pouštíme na obrazovku.

Jaký je rozdíl mezi běžným pásem v posilovně a tím vaším?

Rehabilitační pás je zaměřen na zpětnovazební trénink. Pacient dostává zpětnou informaci jiným kanálem v těle, než je obvykle běžné. Tenhle funguje na principu zrakového podnětu.

Jaké funkce tedy přístroj má?

Kromě madel a pomocného postroje má pacient před sebou obrazovku, kde sám sebe vidí díky kamerám umístěným kolem něj. Pod pásem je plošina, která snímá tlak nohou a vnímá pacientovu chůzi. My vidíme, jak zatěžuje chodidlo nebo jak má dlouhý a široký krok.

A díky tomu jej určitě můžete hned opravit.

Ano. My jej můžeme kontrolovat a hlavně můžeme nastavit parametry. Začneme promítat jeho chůzi tak, jak bychom ji potřebovali modifikovat či upravit.

Pro jaké konkrétní pacienty je rehabilitační pás určen?

Třeba lidé po mrtvici mají špatnou chůzi. My díky tomuto přístroji jejich chůzi nahrajeme. Promítáme ji na páse a člověk to vidí. Je to pro něj obrovské plus.

Díky přístroji zkrátka vidí pacienti reálně svou chůzi v reálném čase. Uvědomí si ji a my ji třeba poupravíme a nastavíme parametry tak, jak je v možnostech každého člověka. Kromě toho využíváme přístroj také k rehabilitaci různých úrazů a zlomenin.

Jak tento přístroj hodnotíte?

Je to pomyslná špička toho, co tady máme. Jedná se o nejmodernější a nejvýkonnější přístroj. Zakoupili jsme jej z programu iktových center. Stál přes dva miliony korun a v České republice je jich zhruba pět.

Jaké techniky rehabilitace na něm používáte? Jistě toho umí hodně.

Můžeme například na páse promítnout chodidla a pacient se pokouší do nich trefit. Máme také program, kdy se na obrazovce promítá pěšinka v lese a pacient musí zdolávat různé překážky. Například louže a klády stromů. Je to hravý přístroj a všechno jde takzvaně přes oči. Tím je rekonvalescence rychlejší a kvalitnější.

Jak dlouho trvá u pacienta rehabilitace?

Je to velmi individuální. Ne každý člověk dokáže reagovat rychle a zatěžovat partie, které potřebujeme. 

JAKUB SCHMID