„To bylo nejobávanější místo," zaslechnu a vůbec se nedivím. V Mysločovicích parta nadšenců vybudovala během necelých dvou let cyklopark, který nemá na Zlínsku obdoby. Otcem myšlenky je Václav Utínek, sám bývalý aktivní závodník na horských kolech.

Autor nápadu mě vítá u vjezdu do mysločovického cykloparku. Ten začíná přímo v sousedství cyklostezky z Mysločovic do Sazovic. Řada cyklistů tak park projede v rámci zpestření výletu. Vjezd je ohraničen bránou, kde je také umístěný kodex terénního cyklisty.

„Zpomal, usměj se a pozdrav. Jsi vyslancem našeho sportu," čtu si nejdůležitější bod kodexu. Vjezd je také doplněný o zázemí. Pomocnou ruku v tomto nabídla obec. Ta vybudovala u stezky odpočívadla s lavičkami a stojany na kola.

Je libo více, nebo méně adrenalinu?

„Plánuje se sem ještě informační tabule o tom, jak stezka vznikala," říká Utínek. Celý park se bude i nadále upravovat. Řada úseků získá dvojí variantu. Lehčí verzi a verze pro příznivce pořádného adrenalinu.

„Některá místa chceme udělat bezpečnější, trochu je zmírnit. Na druhou stranu řada lidí mi říká, ať to uděláme trochu drsnější," směje se nadšený cyklista. Dvojí varianta je tak svělým kompromisem, který neurazí nikoho. Povídání už bylo dost. Je na čase se vydat na cestu.

„První část je do kopce, až přejedeme nejvzdálenější místo, začne to nejlepší sjezdy," zaslechnu a už zabíráme do pedálů. Kopec to skutečně je, ale žádný nekonečný nudný stoupák. Těch několik set metrů se totiž vyjíždí traverzovitě. Třikrát šlápnout do pedálů, zatočit a znova. Nuda teda nehrozí. Navíc i prostředí je parádní. V parných dnech zajišťují mladé duby, buky i borovice osvěžující stín.

Za pár minut už jsme na prvním odpočinkovém místě. Na horizontu je lavička a krásný výhled jak na Mysločovice, tak Hostýnské vrchy. Chvíle oddechu, pořídím pár snímků a jedeme dál.

Na stromech se objevují vykřičníky a co pár metrů se zvedá terénní vlna. V jednom prudkém sjezdu je oblouk zatáčky vylepšený nakloněnou dřevěnou lávkou. Tak na to si při prvním sjezdu rozhodně netroufám. I tak jsem při maximální opatrnosti a brždění jen tak tak neskončil mimo trasu.

„Je potřeba si to tu hodně najet, naučit se trasu, pak se tady dá dosáhnout pořádných rychlostí," přikyvuje autor stezky.

Protože trať projíždíme den po silné noční bouřce, je potřeba občas zastavit a odstranit popadané větve. Jinde v kraji padaly totiž rovnou celé stromy a řada polních cest byla podmáčených. Mysločovický singltrek však obstál celkem dobře. Zatímco v okolí trasy je vidět nepříjemné mazlavé bahno, sama cyklo-stezka si drží svou pevnost a stabilitu.

Desetkrát a znovu

Konečně začne to, kvůli čemu se sem jezdí. Pořádné sjezdy. Opět začínají pěkně adrenalinové úseky. 60 metrů dlouhá zvlněná lávka je jedním z nich. Následují sjezdy přes balvany a další terénní vlny. Pěšinou mezi stromy musíme neustále zatáčet a vyhýbat se překážkám. Konečně vyjíždíme z lesa a napojujeme se opět na asfaltovou stezku.

„Před zahájením stavby byli někteří lidé skeptiční, ale teď si myslím, že jsou rádi. Jezdí sem tatínci s dětmi a místní lidé sem chodí i na procházky. Jsou zvyklí, že tu jezdíme a vždy uhnou. Když se budeme respektovat, může park sloužit všem," říká cyklista.

Paráda. A to nejsem žádný extra cyklonadšenec. Skuteční příznivci horských sjezdů tady budou muset „chrochtat blahem". Vždyť už teď sem jezdí i trénovat závodníci z okolních oddílů. A vůbec nevadí, že má trasa jen něco málo přes dva kilometry. Vzhledem k technické náročnosti stačí normálnímu smrtelníkovi ke spokojenosti dva či tři okruhy.

„Jsou i tací, co si jich dají třeba deset, ale to už jsou borci, co se připravují na nějaký závod," zakončuje Utínek.

Mysločovický cyklopark je zatím trochu mimo masový zájem cykloturistů, ale i to je možná dobře… Hlava na hlavě, to už by nebylo ono. I nyní využije trasu o víkendu i několik desítek nadšenců. Na stavbě se podílela více než desítka dobrovolníků.

Zdroj: Youtube

Co to znamená singltrek?

Singltrek (z anglického single track) můžeme obecně chápat jako cestu s přírodním povrchem vedoucí krajinou a širokou maximálně tak, aby po ní pohodlně projel jednostopý dopravní prostředek, tedy kolo, koloběžka, či prošel člověk nebo projel jezdec na koni. Konkrétně se jedná o lesní stezky určené výhradně pro sjezd na horských kolech. Tyto stezky obsahují překážky, terénní vlny a nerovnosti, ale ne takové, aby cyklistům hrozilo bezprostřední riziko úrazu. V České republice je zatím těchto tras poskrovnu. Nejznámější je singltrek pod Smrkem v Jizerských horách a oblibě se těší také rychlebské stezky v Rychlebských horách na severní Moravě.